Štěstí! Jinak se celý můj pobyt v Belgii nedá popsat. Měla jsem to obrovské štěstí, že vše do sebe zapadlo jako dílky puzzle. Ale pojďme pěkně od začátku.

Vždy bylo mým snem vyjet na střední škole někam do zahraničí. Bohužel ale na gymnáziu, na které chodím, nebyl dostatek informačních materiálů, a tak jsem začala shánět podklady na vlastní pěst. V tu dobu jsem narazila i na organizaci AFS. Po tzv. startéru jsem se upevnila ve svém rozhodnutí odjet a začala si vyplňovat přihlášku. Belgie pro mě nebyla jasnou volbou, nicméně jsem ji vyhodnotila jako takovou zlatou střední cestu.

Vše jsme společně s kanceláří, doktory, učiteli a mou rodinou úspěšně vyřídili a můj odjezd se začal přibližovat. Již v Česku jsem se díky předodjezdovému soustředění seznámila s lidmi, kteří myslí stejně jako já a vzájemně jsme se utvrzovali v nedočkavosti zažít to, co čekalo před námi.

Poslední noc před odletem jsem prakticky nespala. Nadšení se mísilo s obavami z neznámého. Ty byly naprosto zbytečné, jak se okamžitě po mém příjezdu do hostitelské země a kempu se zahraničními studenty ukázalo.

Má rodina byla tvořena mladou maminkou Héléne, saxofonistou Laurentem, malou princeznou Léonie a miminkem Armandem, starým pouhých 9 měsíců. Okamžitě jsme si sedli. Přivítali mě s cedulí: „Vítej doma“, která podtrhovala jejich přístup k celému programu. Stala jsem se jejich třetím dítětem. Jediná dvě pravidla, která jsme doma měli, byla „Jako doma“ a „Dej si na čas“. Jednou z největších opor se pak pro mě stala výměnná studentka Maria z Finska, která bydlela u mé host tety. Trávily jsme spolu prakticky veškeré rodinné oslavy a akce. Zažily jsme křtiny, oslavy narozenin nebo neuvěřitelný svátek plný tance a jídla – Cramignon.

Do školy jsem chodila sice jen 6 km od mé domovské vesničky Bassenge, nicméně ranní i odpolední cesta mi trvala díky cestě oklikou přes půl hodiny. Systém vzdělání ve valonské části Belgie je velice rozdílný od toho našeho. Žáci se profilují dříve a vzdělávací instituci v čele s vyučujícími berou jako mnohem větší autoritu, než je tomu u nás. Například telefony jsou zakázány během celého dne s výhružkou jejich odebrání na 3 týdny nebo platí přísný zákaz kšiltovek. Hned první den jsem si našla nejlepší kamarádku Aude, která se stala mou přítelkyní na (doufám) celý život. Nejen díky ní jsem se seznámila s tím, jak vše funguje poměrně rychle a měla tak možnost svůj pobyt prožívat naplno.

Po vyučování nezbývá studentům kvůli úlohám na další dny tolik času na mimoškolní aktivity. Já ale vyzkoušela hned několik. Saxofon, tanec, aqua bike (s mou host mamkou, tetou a Mariou), orchestr, housle či divadlo. Obzvláště výjimečný dojem na mě pak zanechal ředitel hudební akademie, kterou jsem zdarma navštěvovala, a jeho otec – veterán z druhé světové války oceněný řádem belgického prince za hrdinské zásluhy. Oběma jsem se snažila alespoň maličko odvděčit ukázkou tradičních českých receptů, které si všichni zamilovali. Bramborový salát, vajíčkovou pomazánko, perníčky, lineckým, bábovkou, bramboráky atd.

Poznala jsem nespočet stránek belgické kultury. Její obyvatele, krajinu, památky, zvyky… Získala jsem důvěru v sama sebe, nezávislost. Zlepšila jsem si schopnost krizového myšlení, poznala lidi, kteří se stali nepostradatelnou součástí mého života a v neposlední řadě si uvědomila svou lásku k české rodině, a i hrdost na zemi, ve které jsem se narodila.

– Betty S., tříměsíční program v Belgii 2021/2022