Myšlenka odjet na nějakou dobu pryč mě vždy fascinovala. Podívat se do zahraničí, potkat nové lidi, poznat novou kulturu a ochutnat nové jídlo, no, koho by to nelákalo? V březnu 2019 měla ve škole, sice jiná organizace, prezentaci o pobytu v zahraničí, a tehdy jsem si opravdu řekla, že to chci udělat. Avšak přemlouvání mých rodičů bylo těžší, než jsem si myslela, ale byla jsem odhodlaná je přesvědčit. Hledala jsem na internetu a ptala se kamarádů, až jsem narazila na AFS. Po dlouhých konverzacích a debatách jsem rodiče konečně přesvědčila, a tak jsem vyrazila za novým dobrodružstvím do USA.

Proč jen 5 měsíců? Odpověď byla pro mě jednoduchá. Kdybych jela na rok, musela bych opakovat školní rok, což by znamenalo, že bych musela do jiné třídy, a to jsem nechtěla. Samozřejmě vím, že jsou školy, které nenutí studenty opakovat ročník, to nebyl ale bohužel můj případ. Proč bohužel? Protože mých krátkých 5 měsíců uteklo jako voda.

Proč vůbec Amerika? Je to strašně mainstream, říkali mi všichni, ale tak asi proto jsem si ji vybrala. Chtěla jsem vědět, co je tak úžasného, že tam tolik lidí jezdí. A můžu říct, že mě USA nezklamaly. Když jsem se dozvěděla, že budu bydlet ve státě New York, už jsem čekala to velké New York City, vůbec by mě nenapadlo, že budu bydlet na vesnici s ani ne 3 000 obyvateli a moje škola bude vedle farmy, vtipné co?

Teď už ale k samostatnému pobytu v Americe. Vzpomínám si ještě na mé setkání s hostitelskou rodinou. Byla jsem nervózní, ale jakmile jsem je viděla, byla jsem naprosto nadšená. Všichni mi dali ten velký americký ,,hug“, a tak mohl začít můj americký život. Hned od začátku jsem si sedla s mojí mladší sestrou a mámou, se stejně starou sestrou, s kterou jsem sdílela pokoj, to ale chvíli trvalo, ale ne dlouho. S tátou jsme si nebyli až tak blízký ten první měsíc, neboť pracoval téměř celý den. Dnes mě ale považují za člena rodiny a máme spolu mnoho nezapomenutelných zážitků, ať už to jsou hádky se sourozenci, zacpávání záchodů (určitě se vám to taky stane, věřte mi) nebo naše rodinná láska ke kuřecím nuggetům, jsou FAKT dobrý.

Další důležitá část pobytu byla samozřejmě škola. Musím říct, že v Americe jsem si o školu moc starosti dělat nemusela. I když jsem věkově patřila do 10. třídy (kvinta na gymnázium), měla jsem předměty 11. a 12. třídy. Ve škole jsem měla každý den tzv. study halls, což jsou hodiny, kdy máte čas si udělat úkoly, takže jsem doma skoro nikdy nemusela nic dělat. Odpoledne jsem vždycky měla ,,extracurricular activites“, které jsou velmi populární v Americe. Přes podzimní sezónu jsem dělala cheer a každý pátek jsme jezdili cheerovat fotbalový tým, po cestě zpátky jsme se zastavili vždy u nějakého amerického fast foodu. Také jsme ale jezdili na soutěže, na jedné jsme vyhráli i první místo. O zimní sezóně jsem hrála volejbal. I když jsem oba sporty nikdy nedělala a zezačátku jsem byla strašně nervózní, jsem ráda, že jsem nervozitu a strach dala stranou, protože jsem díky sportu potkala bezva kamarády. Mimo sporty jsem byla také součástí studentské rady, kde jsme např. organizovali homecoming (ples), nebo Whiz Quiz clubu, díky kterému jsem se mohla podívat i do místní televizní stanice. Určitě doporučuji se zapojit do mimoškolních aktivit, protože to je jeden z nejlehčích způsobů, jak si najít kamarády.

Abych krátce shrnula můj půlrok v Americe, což je skoro nemožné, protože to, co jsem zažila se nedá popsat slovy, bylo to snad nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala. I když jsem bydlela v malinké vesničce, za nic bych svůj zážitek nevyměnila. Během pouhých 5 měsíců jsem toho stihla opravdu hodně. Navštívili jsme tetu ve Washington DC, podívali se na vánoční NYC, ochutnali originální Buffalo křidélka a navštívili Niagarské vodopády.

Během tak krátké doby jsem se naučila mnoho věcí a celý pobyt mi opravdu otevřel oči. Hodně jsem se osamostatnila a i dospěla. Když nastal nějaký problém, nemohla jsem se na někoho spoléhat, že ho za mě vyřeší, ale postarala jsem se o to sama. Samozřejmě jsem měla u sebe hostitelskou rodinu, ale některé věci se musí člověk naučit řešit sám.

Jestli váháš nad tím taky někam vyrazit, tak ti určitě radím, ať to uděláš, nech strach a nervozitu stranou. Nebudeš toho litovat. 😁

– Monica P., semestrální program v USA