Ahoj, jmenuji Kuba a tohle je můj AFS příběh:

V srpnu 2019 jsem se vydal na svůj roční studijní pobyt do Japonska. Už od šesté třídy jsem snil o tom, že se jednou do země vycházejícího slunce podívám. Ta samotná představa prožít jiný způsob života mě přímo fascinovala. Japonsko jsem si vybral kvůli tomu, že se mi líbí jejich kultura, architektura, gastronomie a dalším důvodem bylo, že jsou nejlepší v bojovém umění Kendó, kterému se věnuji od svých jedenácti let. Už když mi moji rodiče dovolili mít tuto možnost, nemohl jsem se dočkat. Ale když přišla ta chvíle, kdy jsem šel na pražském letišti do celní zóny, začal jsem si uvědomovat, že celý rok své rodiče neuvidím.

Po přistání v Japonsku jsem šel s dalšími studenty do imigrační kanceláře. Při výstupu z celní zóny na nás čekali AFS dobrovolníci, kteří nás odvezli na orientační soustředění v Tokiu.  Na soustředění jsme strávili dva dny, kdy jsme byli ponaučeni o japonských způsobech, a jak se máme chovat k rodinám. Poslední den nám hlavní koordinátorka popřála krásný rok našeho pobytu a při pohledu na naše úsměvy byla dohnána k slzám.

Při odletu z Tokia do Oity jsem poznal další dvě studentky z AFS Kakehaši, které byly mými spolužačkami po dobu pěti až šesti měsíců. Po přistání v Oitě si pro mě přišla moje rodina, která byla velmi netradiční. Mojí hostitelskou rodinou byla babička a její čivava. Měla už dva dospělé syny s rodinami, se kterými jsme si čas od času někam zašli.

Moje nová rodina byla z města Oita, což je hlavní město prefektury Oita na jižním ostrově Kjúšú, která je druhým největším nalezištěm horkých pramenů na světě. Chodit do lázní každý měsíc je zde zcela normální záležitost.

Škola pro mě začala opravdu zajímavě, neboť jsem hned první den cestou do školy zabloudil. A protože byl začátek září, bylo opravdu velké horko a já se zpotil tak moc, že mi ve škole museli zapůjčit náhradní košili. Naše škola sice měla přísný dress code, ale v zásadě to nikdo moc neřešil. Například v zimě nám učitelé oznámili, že nošení šál je zakázané, ale stejně s nimi všichni chodili po škole jak modelky a učitelé s tím nic nehodlali dělat, protože naše škola se rozdělovala na několik budov a přechod mezi jednotlivými učebnami byl venkem.

Jednou AFS uspořádalo víkendový pobyt pro výměnné studenty na zdejší univerzitě, kde studuje 51 % zahraničních studentů a učí se zde i v angličtině. Ve třetím ročníku jsem měl možnost se plně zapojit do učiva neverbální komunikace a jazyků na zdejší univerzitě v rámci partnerství s naší střední školou.

Já sám jsem velký milovník jídla a s Japonskem jsem v tomto směru určitě udělal dobrou volbu. Nejradši z japonské kuchyně mám Gjúdon, což je miska s rýží a plátkem hovězího masa a s dalšími ingrediencemi dle volby. Rýže je zde skoro nedílnou součástí jídla. Dny, kdy jsem neměl rýži, dokážu spočítat prstech jedné ruky. Dále jsem se nemohl nabažit místních sladkostí, které jsou opravdu jiné než kdekoli ve světě. A moje babička, ta vařila opravdu výtečně, a i přes moji nechuť k zelenině jsem vůbec nehladověl, spíše naopak.

Byl jsem celkem udiven, kolik volných dnů a svátků mají na tak pracovitou zemi. Nečekal jsem, že budu mít volno na Vánoce, neboť většina Japonců o Vánocích pracuje, protože nejsou křesťanskou zemí a Vánoce jsou spíše svátkem zamilovaných. Na Valentýna dívky dávají čokoládu svým kamarádům nebo nějakému chlapci, kterým se jim líbí. Po dvou týdnech to chlapci opětují. A pokud už nějaká dívka vyznala takto své city nějakému chlapci, je to pro něho nejlepší způsob, jak dívce odpovědět, a to dáním bílé čokolády s psaníčkem.

Díky svojí rodině a organizaci AFS jsem byl schopný z Japonska vidět opravdu hodně. Od Hirošimy, kde jsou stále k vidění hrůznosti po atomovém výbuchu či zvon míru, přes Kjóto, až po Tokio – největší světovou metropoli.

Opustit Japonsko bylo smutné, ale my všichni jsme se zvládli rozloučit bez jediné slzy. Opravdu to pro mě nebylo jednoduché, i z Dubaje jsem na letušky totiž mluvil Japonsky. Opravdu jsem se těšil, až po roce spatřím své rodiče, abych jim pověděl o jednom ze svých nejlepších roků života. Pro všechny ty, kteří váhají, zkuste se zeptat sami sebe co od sebe a od pobytu v dané zemi očekáváte. Tato příležitost je určitě nadupaná nezapomenutelnými zážitky a zkušenostmi a nevidím důvod, proč byste to nemohli zažít právě vy na vlastní kůži.

音読み