Rozhodnutí jít do hoštění bylo spontánní a rychlé, ačkoliv už před lety jsme o hoštění uvažovali, nějak z toho sešlo nejprve kvůli covidu, a pak jsme to úplně vypustili… No a někdy vloni v prosinci na mě vyběhla, tuším na FB, stránka AFS… Já zareagovala, domluvila jsem se, že se s dcerou Martinkou večer připojíme k online schůzce. Po schůzce nám přišly vizitky studentů a my si prohlédly videovizitku Malak. A bylo hotovo. Ta její energie, která sálala na dálku, nás nadchla. Hned jsme vyplnily formulář… a hrozně jsme chtěly tu MALAK…
A dopadlo to… Byly jsme plné očekávání, zároveň jsme měly ale i obavy z toho, jak zvládneme, že je zde jiná kultura, Malak je muslimka, ale na druhou stranu jsme si říkaly, že alespoň uvidíme, jak dokážeme být tolerantní a třeba i vystoupit z komfortní zóny… Přece jenom tři měsíce jsou docela dlouhá doba, Martinka sdílela s Malak jeden pokoj.
Ty tři měsíce nám ale utekly stráááášně rychle. Byl to nejenom intenzivní kurz angličtiny, ale i poznávání sama sebe a různých kultur… Hodně jsme výletovaly, smály se, vařily, cvičily, tancovaly, zpívaly, radovaly se… prostě sdílely vše… Zvládly jsme i ten Ramadán a naše Velikonoce 🙂 občas s nějakým mírným přešlapem… Malak byla prostě úžasná šestnáctiletá holčička, která se zdobila mašličkama, sponkama a přemlouvala k tomu i naši Martinku, která si na tyhle holčičí věci úplně tak nepotrpí 🙂 :-)….. A světe, div se… Marťa už má ve svém šatníku dokonce i troje šaty…
Zážitků plno, občas samozřejmě všeho bylo nějak i moc, máme tři kočky, a když se u nás pustila na plné pecky do té doby pro mě neznámá skupina Stray Kids, musela jsem dejchat hodně zhluboka 🙂 kočky si radši v tu chvíli někam zalezly…
Za mě je hoštění jednoznačně skvělá zkušenost a děkuji za ni.