Dne 8. srpna roku 2022 jsme se s další dobrovolnicí – Petrou Pinkeovou – setkali na letišti Václava Havla v Praze. Čekalo nás velké dobrodružství, které začalo již oznámením, že na palubu letadla přijímají příruční zavazadla jen do vyčerpání kapacity úložného prostoru. Trochu jsme se vyděsili, avšak naštěstí jsme s sebou měli jen batůžky (své kufry jsme již odevzdali 😊), a tak nás na palubu pustili. Letěli jsme jen chvíli, Brusel od Prahy není příliš vzdálený. Když jsme stanuli na belgické půdě, měli jsme se dopravit na nedaleké nádraží, kde nás měli vyzvednout s dodávkou. Čekali jsme značně delší dobu, než nám původně slibovali, avšak nakonec přeci jen přijeli. Z velkého auta, které se před chvílí před našima očima s někým ťuklo, vyšla rozesmátá Italka, která se nám hned omlouvala, že tu řídí poprvé a že nezná zdejší provoz. Na ubytování, které bylo v městečku Namur (v Belgii) jsme se dostali až hodně k večeru.

Další den jsme vstali a vydali se na snídani, stále nás nepřestávalo udivovat, jak velké to ubytování je a kolik spletitých chodeb jsme museli projít, abychom se dostali na snídani. Po snídani nás čekal úvod do tématu celého týdne a několik aktivit. Po každém obědě poté následovali „Leisure Activities“. Každý účastník si mohl zvolit, co ten daný den chce dělat (anebo nedělat 😊). Na výběr bylo z mnoha možností, zdobení keramiky, knižní klub, hry s míčem … Každý den nás také čekal workshop, který jsme si předem mohli zvolit v přihlašovacím formuláři. Každý z nich byl o něčem jiném a vedl ho člověk z jiné země. Já jsem si například povídal o válce na Ukrajině, o propagandě, o politických strategiích a o psychologii a psychické pomoci pro výměnné studenty. Líbilo se mi, že z každého workshopu vznikl jakýsi plakát, nebo banner, který vedoucí workshopů uchovali a na konci týdne (tedy ve čtvrtek), jsme si je všichni mohli po společné fotce prohlédnout a přečíst si, co se naučili ostatní.

Každý den večer jsme po večeři získali možnost dále komunikovat se všemi dobrovolníky, kteří přijeli. Jeden den byl uspořádána bazarová noc, kdy jsme si vyměňovali různá AFS trička, náramky, nebo mikiny. Další den pak proběhla noc, ve které jsme mohli ochutnat dobroty a pochutiny z různých zemí, ať už to byly sladkosti, pití, nebo třeba náš český perník. Poslední noc si pak všichni užili závěrečnou party s tématem tackytourist.

To, co se mi líbilo na celém týdnu nejvíce, byla atmosféra, která na VSS panovala. Všichni byli neuvěřitelně milí, hodní a přátelští. Nikdo se při workshopech nepřekřikoval, protože nikomu nedělalo problémy dodržovat stanovená pravidla a každý se zajímal, jak se druhý člověk cítí a jestli je v pořádku. AFS effect je o toleranci, respektu, pochopení a přesně to, bylo možné na VSS poznat. Dokonce jsme i každý večer měli čas vytvořit skupinky (které byly předem dané, cca po 6 lidech), ve kterých jsme si povídali o tom, co jsme ten den zažili a jak se máme. Nebylo potřeba to vysvětlovat slovy, pokud jsme nechtěli, mohli jsme jen ukázat na postavu na papíru, která nás ten den zobrazovala. Když už jsme si neměli o čem povídat, prostě jsme si zazpívali, nebo zahráli na hudební nástroje. Většinou jsme se scházeli venku na dece, takže jsme si užívali příjemný letní podvečer.

Další věcí, která mě v celém týdnu nadchla, byla aktivita s názvem Volunteer Project Hub, kdy jsme buďto mohli zůstat vevnitř na ubytování a rozvíjet s ostatními své nápady, jak pomoci lidem či přírodě, ale také jsme mohli vycestovat na farmu sbírat jahody, nebo jet na místo, kde stál bunkr. Byl to obrovský rozlehlý areál a každý, kdo přijel, dostal něco na práci. Někdo uklízel a zametal v lese, jiný nosil balvany přímo v bunkru a další skupinka dostala baterky a byla poslána ještě víc do tmy. Pracovali jsme asi hodinu a půl a dostali jsme za to waffle, avšak lidé, kteří tento bunkr běžně opečovávají byli nadšení, protože jsme byli úplně první dobrovolníci u nich. To byl skvělý zážitek.

Mým nejoblíbenějším momentem dodnes je chvíle, kdy jsem šel do knižního klubu a nesl si s sebou knihu Nick and Charlie (Srdcerváči) a jakmile jsem ji položil na recepční pult, kde jsme se měli sejít, klučina z druhé strany recepčního pultu se na tu knížku podíval a pak nadšeně vyhrkl: ,,To je můj nejoblíbenější seriál.“ a můj nejoblíbenější seriál to byl taky a tak jsme se koukali jeden druhému do očí a naprosto jsme spolu souzněli.

Celý Volunteer summer summit trval od pondělí (kdy jsme přijeli večer), až do pátka (kdy jsme brzy ráno odjížděli), avšak odvezli jsme si tolik zážitků a zkušeností jako kdybychom tam zůstali měsíc. Po návratu na belgické nádraží jsme se s dobrovolnicí Petrou Pinkeovou ještě vydali do našeho ubytování, abychom mohli v hlavním městě Evropské unie zůstat ještě o něco déle a poznat památky, ale to už je zase jiný příběh.

– Sam J., dobrovolník za dobrovolnickou skupinu Hradubicko a Brněnsko