Wow! Pocit v letadle, když opustíte všechny blízké a uvědomíte si, že absolutně netušíte, jak bude vypadat váš život v následujících několika měsících. Letíte s cizími lidmi, k cizím lidem, do cizí země s cizím jazykem. Říkáte si, proč to děláte…víte, co budou zažívat vaši spolužáci, kamarádi a rodina, o jaké akce přijdete a co všechno opouštíte – a nemáte žádnou jistotu, že váš pobyt dopadne dobře.

S dalšími AFS studentkami z mé oblasti jsme přijeli za našimi hostitelskými rodinami pozdě večer, tak jsme večeřeli po cestě ve vlaku. Francouzi ale večeří později než my v Česku, takže na mě rodina s večeří čekala. V autě se mě zeptali, jestli už jsem večeřela. Řekla jsem, že ano, ale už jsem nezvládla vysvětlit, že se navečeřím klidně i s nimi. Radši jsem odkývala, ať se nají beze mě, i když mi připadalo hloupé, že uvítací večeře moc nevyšla. První měsíc se odehrávaly konverzace podobně, unavovalo mě, že když něco potřebuji, zabere vysvětlování mnohokrát více času, než kdybych mluvila česky. Už jsem upřednostňovala radši se nenajíst než doma popisovat, že ve škole nefungovala školní jídelna, takže jsem neobědvala. Ale dost rychle jsem si uvědomila, že nejsem návštěva, a že i pro mou hostrodinu je příjemnější vědět, že si umím říct, co chci a potřebuji. Že kartáček na zuby se nenosí každé ráno a večer do koupelny, ale nechá se tam a váš sourozenec si čas od času vezme na sebe vaše ponožky.

S jazykem to byla doopravdy výzva, francouzština je rychlá a složitá a měla jsem velké štěstí, že moji hostrodiče mluví dobře anglicky. Zato ve škole to bylo horší, mnoho spolužáků a učitelů rozumělo lépe mým gestům než angličtině. Taky jsem zvyklá bavit se s lidmi různého typu a najít si kamarády skoro v jakékoliv společnosti, ale tady jsem si uvědomila, že je k tomu potřeba řeč. A hlavně díky velkému počtu migrantů tu nejsem nijak zajímavá. V Čechách jsou z výměnných studentů často lidi velmi zaujatí, ale ve Francii to tak nefunguje, jsme jako normální spolužáci. Má to ale výhodu – dokázala jsem si najít kamarády, kteří mě berou na úplně stejné úrovni, jako jsou oni. Opravdové kamarády.

Moje hostrodina je úplně skvělá. Hostsestra mého věku je s AFS v Itálii, ale mám druhou, která je ve škole ve stejném ročníku jako já (jsem tu o rok níže než v ČR). Pak mám sestru o rok starší, která je na internátě, a další dvě mladší ségry a jednoho bráchu. Tak je u nás živo. Opravdu dobře jsme si sedli. Chodíme spolu na sopky, kterých je v okolí spoustu, na výlety, navštěvovat města, byli jsme na svatbě sestřenice, na Vánocích se širokou rodinou, za kamarády u moře v Bretani, za babičkou v horách, za babičkou v Paříži, za hostségrou v Lyonu, na bruslích, v kině, v divadle, na soutěži skoků o tyči… A hlavně si spolu hodně povídáme u večeří. Zažila jsem také díky své hostrodině skvělou oslavu 18tin, které jsme poté oslavili i s kamarády.

Tradičním sportem mého města je rugby, poznat zdejší kulturu patří do mých priorit. Tak naprosto neočekávaně hraju rugby. Je to super! Díky AFS jsem zažila mnoho hezkých víkendů. Jinak chodíme ještě s jednou cizinkou na setkání mládeže do kostela, což je fajn. Začala jsem chodit do skautu, ale moc mi to nesedlo, tak jsem přestala, nicméně často podnikáme různé aktivity s kamarády, s rodinou a cizinkami.

Jídlo je tu moc dobré, jí se tu hodně dezertů a baví mě se tu učit péct i vařit. Má hostmamka v kuchyni ráda tráví hodně času. Hostrodinu vždycky potěší, když jim uvařím nějaké české jídlo nebo jídlo z mého domova – cukroví, vánočku, smažák, salát, koláč, věnečky, také jsem tu poprvé dělala svíčkovou.

Očekávala jsem, že tu budu více závislá sama na sobě. Proto mě překvapilo, že kvůli francouzské administrativě musí moji hostrodiče řešit za mě více věcí než moji rodiče běžně v Česku. V čem jsem rozhodně více závislá sama na sobě jsou ale názory. Celý život jsem zvyklá, že co se říká doma, je pravda. To tady nefunguje. Ne, že bych nesouhlasila se svou hostrodinou, ale záleží na mně, jak se, k čemu vyjádřím.

Moc si to tu užívám. Pobyt je čím dál tím jednodušší. Baví mě pokroky ve francouzštině, čím dál tím normálnější vztahy s lidmi, zjednodušování chápání učiva ve škole, rugby, rozumění rozdílům v kultuře, poznávání přírody a okolí, ochutnávání jídla, zpívání a poslouchání písniček, prezentování české kultury, trávení času s rodinou, kamarády…

Je to opravdu neuvěřitelná a velmi obohacující zkušenost, za kterou jsem moc vděčná.

DÍKY!!!

– Ráchel K., semestrální program ve Francii 2021/2022


Zažij střední školu v zahraničí

Inspiroval tě příběh Ráchel? Chceš prožít podobné dobrodružství a naučit se nový cizí jazyk? Výměnný studijní program je zážitek, který každému studentovi přinese zkušenosti a nadhled potřebné pro současný svět. Pokud i tebe láká myšlenka střední školy za hranicemi České republiky, neváhej a kontaktuj naši koordinátorku Zuzanu. Již zítra můžeš být o krok blíž svému snu! Více informací o AFS studijních programech a konkrétní nabídku možných destinací nalezneš zde: www.afs.cz/studium-v-zahranici/

Spojit se s námi můžeš také přes kontaktní formulář a my se ti ozveme do tří pracovních dní: www.afs.cz/kontaktni-formular/

Zuzana Čučková

AFS koordinátorka studia v zahraničí
E: [email protected]
M: 606 704 100