Naše Míša byla vždycky cílevědomá. Už na konci základní školy věděla, že ji baví jazyky a chtěla se jim víc věnovat. Začala proto studovat anglicko-české gymnázium. Čím dál víc jí byly sympatické státy severní Evropy. Po rozhovoru se zástupci AFS se rozhodla jít studovat na rok do Finska. Tehdy jí bylo 17 let. Už v Čechách se začala učit finsky přes internet. Když přijela do Finska, prohlásila „Když jsem tady, musím tu zemi dokonale poznat.“ A tak po čtyřech měsících uměla tento jazyk plynule. Ve škole byla oblíbená nejen učiteli, ale i ostatními studenty. Proto dostala už tehdy nabídku ve Finsku zůstat i další rok a složit mezinárodní maturitu ve finštině.

Miška byla dřív spíš domácí typ, tišší, klidná, zkrátka typický introvert. Po dvou letech ve Finsku se změnila. Tak nějak dospěla a má to v hlavě srovnané. Našla si tam spoustu přátel. Stala se samostatná a soběstačná. Všechno si vyřídila sama – vlastní bydlení, účet v bance, studium a podobně. I když musím říct, že Finové jsou příjemní a pomohou, jakmile to jde. Ačkoli měnila dvakrát rodinu, vše proběhlo v klidu a bez problémů. Jak česká, tak finská AFS s námi komunikovali a fantasticky vše vyřešily. Z obou stran jsme cítili obrovskou podporu. Teď už má Míša po maturitě a chystá se tam na přijímací zkoušky na vysokou. Kdyby se na ni nedostala, nevadí, už si našla i práci a přijímačky by zkusila další rok znovu.  

Míša je teď opravdu šťastná, našla sama sebe. Život ve Finsku jí svědčí a mezi Finy zapadla, jako kdyby se tam narodila. Jsme v intenzivním kontaktu přes Skype. I když, to víte, často mi chybí, že ji nemohou kdykoli obejmout. Míša nám při minulé návštěvě řekla: Maminko, tatínku, já vás tak miluju a nikdy vám nezapomenu, co jste pro mě udělali“.

Rosenkranzová – maminka