Jmenuji se Kačka a v AFS se pohybuji už pár let. Všechno to začalo před více než sedmi lety, kdy mi jeden známý vyprávěl o svém pobytu v Belgii. Překvapivě jsem i po pár měsících dala správná tři písmenka názvu dohromady a začala jsem si zjišťovat více o organizaci AFS. Šla jsem na informační schůzku o programech, kde o svém roku v zahraničí vyprávěla Zuzka. Sdělila nám, jak první měsíce probrečela a jak to všechno bylo hrozný, ale nakonec to byl její nejlepší rok. Mimochodem, myslím, že už ji víckrát na propagaci programů nevzali… 🙂

Ač to některé mohlo odradit, já si řekla, že do toho půjdu. V roce 2012 jsem odjela na rok do Belgie. Byl to nezapomenutelný rok, který mi dal hrozně moc. Poznala jsem lépe sama sebe, poznala jsem plno skvělých a inspirativních lidí, získala jsem novou rodinu a Belgie se stala mým druhým domovem, do kterého se každý rok ráda vracím. Po návratu do Čech jsem nechtěla, aby můj AFS život skončil. Po roce v zahraničí jsem se podle mě dost změnila a bylo pro mě těžké najít společnou řeč s mými spolužáky a měla jsem neustálou potřebu o „mé Belgii“ vyprávět ostatním, což věřím, že jim brzy začalo vadit.

Už před odjezdem jsem přemýšlela o tom, že se stanu dobrovolnicí a tak už na našem ponávratovém soustředění, o kterém se v AFS nějakou dobu mluvilo, jsem se do AFS přihlásila jako dobrovolnice. Navrátilců nás bylo více, a tak jsme si společně neustále sdíleli naše zážitky a pocity z programu. První rok jsem se spíše rozkoukávala, chodila na školení a sem tam někde pomohla. Druhým rokem jsem již začala být aktivnější. Vrhla jsem se do všeho, do čeho jsem mohla. Byla jsem kontaktní osobou zahraniční studentky a koordinátorem kontaktních osob, chodila jsem propagovat AFS na venkovní akce, jezdila na soustředění, pomáhala s organizací akcí atd. Až jsem se stala dobrovolníkem roku.

Dál už jsem se nemohla moc kam posouvat, a tak jsem se třetím rokem stala předsednicí dobrovolnické skupiny v Praze společně s Bárou a Luckou. Ve třech nám to dlouho nevydrželo a dál jsme vedení táhly společně s Bárou. Předsednictví nám oběma hodně dalo. Naučila jsem se zase mnoho nového. Bylo to ovšem časově poměrně náročné a po dvou letech ve vedení už jsem cítila, že tomu víc dát nedokážu, a že bych se ráda zase nějak sama posunula. Korunu a žezlo jsme tedy s Bárou předaly další dvojici, kterou jsme si pár měsíců zaučovaly a předávaly jim naše know-how.

Od AFS se těžce odtrhává. Po této několikaleté zkušenosti, a především roku v Belgii, AFS nikdy ze svého života nesmažu. Po tolika letech jsem se těšila na pauzu od AFS, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Měla jsem pocit, že stále mohu trochu radit a naši skupinu podporovat a navíc mám v AFS skvělé kamarády, které jsem nemohla nechat ve štychu. Tento rok jsem se od dobrovolnictví dostala i k uzavření dohody o provedení práce a pracuji tak pár hodin týdně v kanceláři. AFS mě naučilo hodně věcí, ale hlavně jsem si v něm našla mnoho přátel. Takový je můj dosavadní AFS příběh.