25. srpna jsem přijela z Belgie do Prahy, kde už čekali další výměnní studenti. Začátek byl hodně zábavný: všechno bylo nové, všichni se chtěli poznat, všichni byli nadšení a zvědaví. Setkala jsem se s lidmi ze všech různých zemí a bylo to, jako by se pro mě otevřel nový svět.

Druhý den jsem se setkala s hostitelskou rodinou a v tu chvíli jsem si uvědomila, do čeho jsem se to vrhla. Chystala jsem se žít s cizími lidmi na místě, kde jsem nikdy nebyla. Neznala jsem je. Dokonce ani nemluvili anglicky, pouze česky a německy. V prvních týdnech jsem se vždycky musela zamyslet, než jsem něco řekla, ač šlo o sebejednodušší věc. Většinou to fungovalo, ale bylo to obtížné.

První týdny ve škole byly podobné, mnoho učitelů nemluvilo anglicky. Čeští studenti sice angličtinu ovládali, ale samozřejmě mezi sebou mluvili česky. Vzpomínám si na frustraci: Nikomu jsem nerozuměla. Chtěla jsem znovu mluvit holandsky, abych rozuměla, a aby mi rozuměli i ostatní. Ale samozřejmě jsem věděla, že se to nestane. Takže jsem se snažila učit český jazyk co nejintenzivněji.

Byla jsem tak frustrovaná, že jsem chtěla poslouchat videa v češtině i ve spánku, aby se v mé hlavě nový jazyk usadil, zakořenil a vyrostl, a já ráno komunikovala v češtině stejně jako zbytek mé třídy. Nakonec jsem od toho upustila, protože jsem si samozřejmě uvědomovala, že je prostě nemožné naučit se úplně nový jazyk za jeden den. Zejména tak obtížný jako je čeština. Teď stále nemluvím plynule, ale lidé říkají, že jsem v něm fakt dobrá, na to že jsem tady jen tři měsíce. A já jim věřím, protože pokud srovnám své jazykové znalosti s prvními dny, kdy jsem stála v obchodě, a docházelo mi, že ani nevím, jak říct „ano“ nebo „děkuji“, musím říct, že jsem se určitě zlepšila.

Zkrátka, první týdny byly pro mě nejhorší: Chtěla jsem jet domů, ke svým přátelům a rodině. Nikoho jsem tu neznala a nikdo nevěděl, kdo jsem. Nechápala jsem sama sebe: Proč taková plachá dívka jako já opustila své milované, kterým důvěřovala celým svým srdcem, a odjela do země, kde nebyla nikdy předtím a žila s úplně cizími lidmi? Kdo toto rozhodnutí udělal, já?

Žárlila jsem na své spolužáky, kteří trávili svůj čas ve škole (i mimo) obklopeni přáteli, a domů se vraceli ke své rodině. Ale věci se zlepšovaly. Ne okamžitě, ale pomalu. Na mnoho věcí jsem si zvykla a snažila jsem se radovat z drobností. Připomínala jsem si, že to byla moje volba.

Myslím, že moje výměna sestávala z dobrých i špatných dnů, dobrých i špatných okamžiků. Skutečná horská dráha emocí. Někdy jsem byla tak šťastná, že to vypadalo, že už se snad nikdy nezamračím. Ale v příštím okamžiku jsem byla tak smutná a osamělá, že kdybych mohla okamžitě odletět zpět do Belgie, tak bych to udělala.

Ale nakonec jsem zjistila, že špatné okamžiky se snadněji zapomínají než ty dobré, které zůstávají v našem srdci podstatně déle. A takový okamžik může být prostý, jako když mi někdo říká „Mluvíš docela dobře česky“ nebo se mě zeptá „Jak se máš?“. Pro ostatní to nebylo nijak zvláštní, ale pro mě to v tu chvíli znamenalo VŠE. A pak jsem si pomyslela: „Není důležité, co bude za hodinu, zítra nebo příští týden. Teď jsem šťastná. A to je to, na čem záleží. “

Hannah

Originál v angličtině (zkráceno)

The 25th of August, I left. I had said goodbye to everyone and I was ready to go. I arrived at Prague where other exchange students were already waiting. The beginning was much fun: everything was new for everyone, everybody wanted to get to know each other, everybody was excited and curious,…
I met people of all parts of the world and it was like a new world had just opened up for me.

The next day I met my host family and at that point I realised what I was going to do. I was going to live with strangers in a place I haven’t been before. I didn’t know them. They didn’t even speak English: only Czech Language and German. The first weeks, I always had to think before saying something simple. Most of the time, it worked out, but it was difficult. Also the first weeks at school, many teachers couldn’t speak English. Other pupils could, but of course they talked to each other in their mother language. I remember the frustration: I couldn’t understand anyone. I wanted to talk Dutch again: to understand and to be understood. But of course, I knew that wouldn’t happen. So, I tried to learn Czech language as hard as possible. I got so frustrated I wanted to listen to Czech videos while I was sleeping so it would be planted in my head, like the rest of my class. I never did this, because I of course realised that it’s just impossible to learn a total new language in one day. Especially such a difficult one as Czech. Now, I’m still not able to speak it fluently, but people said I’m pretty good at it for being there only for 3 months. And I believe them, because if I know compare my knowledge with the first days when I stood in a shop and I realised I didn’t even know how to say ‘yes’ or ‘thank you’, I think I have certainly improved.
The point is, the first weeks were the worst for me: I wanted to go home, to my friends and family. I didn’t know anybody and nobody knew who I was. I didn’t understand myself: why would a shy girl like me leave her loved ones she could trust with all her heart and go to a country she never had been before to live with total strangers? Who made that decision?
I was jealous of my class: they spend their school days (and others) surrounded by friends to go home to their own family.
But things got better. Not immediately, but slowly. I got used to many stuff and tried to be satisfied with small things. After all, I used to remind myself this was all my own choice.

I think my exchange was made of good and bad days, good and bad moments. A true rollercoaster of emotions.
Sometimes I was so happy it looked like I would never be unhappy again. But the next moment, I could be so sad and lonely that if I could take a plane back to Belgium immediately, I would.

But after all, I discovered that bad moments are more easily to forget than the good. They stay in your heart longer. And such a moment can just be something simple as someone telling me ‘You speak pretty good Czech’ or asking me ‘Jak se máš?’
For them, it was not much, but at that moment, it meant the world for me. And then I thought to myself: ‘I don’t care about the next hour, tomorrow or next week. Now I’m happy. And that’s what matters.’

Hannah

(function(w,d,s,l,i){w[l]=w[l]||[];w[l].push({'gtm.start': new Date().getTime(),event:'gtm.js'});var f=d.getElementsByTagName(s)[0], j=d.createElement(s),dl=l!='dataLayer'?'&l='+l:'';j.async=true;j.src= 'https://www.googletagmanager.com/gtm.js?id='+i+dl;f.parentNode.insertBefore(j,f); })(window,document,'script','dataLayer','GTM-WLHS6KD');
(function(d, s, id) { var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0]; if (d.getElementById(id)) return; js = d.createElement(s); js.id = id; js.src = 'https://connect.facebook.net/en_US/sdk/xfbml.customerchat.js#xfbml=1&version=v2.12&autoLogAppEvents=1'; fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs); }(document, 'script', 'facebook-jssdk'));
!function(f,b,e,v,n,t,s) {if(f.fbq)return;n=f.fbq=function(){n.callMethod? n.callMethod.apply(n,arguments):n.queue.push(arguments)}; if(!f._fbq)f._fbq=n;n.push=n;n.loaded=!0;n.version='2.0'; n.queue=[];t=b.createElement(e);t.async=!0; t.src=v;s=b.getElementsByTagName(e)[0]; s.parentNode.insertBefore(t,s)}(window,document,'script', 'https://connect.facebook.net/en_US/fbevents.js'); fbq('init', '607672792921135'); fbq('track', 'PageView');