Marie Mečířová, roční stipendiální program Německo

Proč vycestovat do Německa? Protože to nejlepší je většinou to nejméně očekávané, to co máme nejblíže. Zemi, která leží hned vedle nás, ale přitom ji vůbec neznáme a nevíme, kolik úžasného nám skrývá.

Dostala se mi ta skvělá možnost, jet na rok s AFS na částečné stipendium do Německa, kde jsem strávila školní rok 2010/2011. Možná spoustu lidí moc nechápe, proč jsem si vybrala zrovna Německo, ale já jsem to vlastně také nevěděla. Když jsem se přihlašovala na program, všechno bylo dost hektické a já vlastně nevěděla ani moc do čeho jdu. Německo jsem si vybrala jenom kvůli jazyku, němčina byla má priorita, o zemi jako takové jsem toho před odjezdem moc nevěděla, to se ale v průběhu roku výrazně změnilo a Německo mi přirostlo nepopsatelně moc k srdci.

Přesně si vybavuji myšlenky v mé hlavě, předtím, než jsem měla na program odjet. Počítala jsem dny a nemohla se dočkat. Byla jsem plná očekávání a všechno jsem měla namyšlené a naplánované až „pohádkovsky vysněné “. V Česku jsem nebyla nikdy tak úplně spokojená a proto jsem se těšila, že vyzkouším něco nového. Všechno, co jsem si namyslela, co všechno se naučím a jaké to bude, se vlastně vůbec nestalo, ale po dlouhém čase smutnu a mrhání jsem si uvědomila, že i já musím přispívat k tomu, abych tam byla šťastná, snažit se mluvit s ostatními a nebát se ničeho. Na konci roku jsem nakonec dojela s mnohem více zkušenostmi, než jsem vůbec čekala, domů jsem přijela jako jiný člověk, zažila jsem věci, jaké se ani nedají popsat, ať už to byly každodenní maličkosti nebo zážitky, které u nás nezažijete. Tyhle zkušenosti mi zůstanou do konce života.

Celý rok potom uběhl jako voda, ani nevím, jak je to všechno možné, jako bych tam byla jenom jeden týden. Každý den byl skvělý, nemusela jsem dělat nic exotického nebo nového, stačilo mi slyšet jedno nové německé slovo a už ten den byl vyjímečný, takový, jaký bych v Česku nikdy nemohla zažít. Po 10 měsících tam, se mi ale samozřejmě chtělo i často domů. Je opravdu těžké být úplně sama a bez své rodiny, když ale člověk všechno tohle zvládne, má úžasný pocit. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem přiletěla domů a mohla si říct, ano, já to zvládla. Ale taky se mi motalo v hlavě, jak moc bych chtěla zpátky. Loučení v hostitelské rodině a kamarády bylo nepopsatelně těžké. Člověk se ale i na to musí dívat pozitivně, v dnešní době se dá už dopravou dostat všude, mě stačí 10 h vlakem a už můžu být zase v tom svém německém světě mezi svou hostitelskou rodinou a kamarády.

Díky AFS a kamarádům, s kterými jsem dělala plno výletů, jsem Německo celkem dobře poznala. Hostitelská rodina neměla tolik času se mnou cestovat, ale i přesto se snažili. Od nich jsem se zase naučila normálního německého života, měli jsme plno ovcí a velký dům, viděla jsem a dělala věci, které jsem vůbec neznala. Žila jsem ve velké rodině, získala plno sourozenců.
Německo je krásná země a i přesto, že jsou tam lidé trochu studenější, je to tam jiné, než si plno lidí z nás myslí. Když poznáte německou kulturu blíže a lidé se vám více otevřou, zjistíte, že jsou skvělí. Německo se pro mě stalo navždy druhým domovem, zažila jsem tam kus něčeho, co už mi nikdy nikdo nevezme. Na rodinu také určitě nikdy nezapomenu a budeme se navštěvovat. Našla jsem i kamarády, o kterých si myslím, že mi zůstanou hodně dlouho, ať už AFS studenti z celého světa, tak i děcka ze školy z Německa, se všemi jsem v kontaktu. Německo vás prostě překvapí, i když na první pohled si to možná nemyslíte!
I teď po návratu domů mám chuť se tam vrátit. Za všemi těmi výměnnými AFS studenty, zažít ten rok znovu. Je to opravdu zkušenost, která stojí za to. Navždycky budu AFS vděčná, že mi poskytla takovou příležitost a dala mi tolik zkušeností do mého života, jak určitě pracovního (naučení jazyku, samostatnost), tak i osobního.

Marie Mečířová, Slavkov u Brna

Zaujál Tě Maruščin článek? Získej také stipendium a studuj v Německu. Více informací o našich stipendiích najdeš zde