Jana Červinková, stipendijní trimestrální program Egypt

Už na základní škole jsem začala přemýšlet a snít o možném studiu egyptologie (věda o starém Egyptě – pyramidy, Sfinga, mumie apod). Tento sen se mě držel a drží vlastně doteď, proto když mi má kamarádka, dobrovolnice AFS, zmínila možnost získat stipendium na studijní pobyt v Egyptě na tři měsíce, zdálo se mi to jako zázrak. Druhým zázrakem ovšem bylo, že jsem toto stipendium vyhrála a AFS mi tak splnila můj sen.
Očekávala jsem toho spoustu, ale spíše tu byl takový nepojmenovatelný pocit, kdy něco očekáváte, bojíte se, ale nechcete nad tím příliš přemýšlet, abyste se vyhnuli případnému zklamání. Bála jsem se přijetí rodinou a lidmi ve škole, ale obojí bylo neopodstatněné.

Už jenom proto, že se Egypt nachází v Africe a ne Evropě, se životní styl velmi liší. A to především kvůli zcela odlišnému náboženství – islámu, který řídí životy velké většiny tamějších obyvatel. Ať už se to týká modlení pětkrát denně, nebo pravidel dle kterých jako národ žijí a které bylo třeba respektovat. Názory, vztahy mezi lidmi a především životní styl, týkající se vzdělání, zaměstnání ale i například zábava jsou v mnoha detailech velmi odlišné a pro nás, jako ateistickou zemi, by zřejmě mohly být i těžko pochopitelné.
Když jsem přijela do Egypta, právě probíhal nejdůležitější muslimský svátek Ramadán. S tímto svátkem se životní styl každé rodiny mění. Každý muslim by měl držet půst od východu do západu slunce, což bylo v polovině září cca 14 hodin. Proto si především mládež a děti přeorientují svůj denní režim a chodí spát po posledním jídle a prvním modlení, asi v půl 4 ráno. A probouzí se v pozdějším odpoledni, pár hodin před večeří – jejich prvním jídlem, v 6 hodin večer. Tudíž Ramadán byl pro mě, a tuším, že i pro Egypťany, velmi náročný a vysilující.

Ale jinak se denní režim vůbec nemění od mého života zde. Možná kromě jediného, jako muslimský stát je v Egyptě víkend v pátek a sobotu, protože pátek je hlavní modlicí den (stejně jako například pro křesťany neděle). Ulice jsou každý pátek klidnější a tišší, už tak neuspěchaní Egypťané si dávají ještě více na čas a je naprosto běžné, že potkáte modlící se muže v ulicích, protože mešity jsou přeplněné.

Děti ráno jezdí do školy školním autobusem, který je vyzvedává přímo před vchodem do jejich domu, takže ráno jedete autem a potkáte mnoho minibusů z různých škol i univerzit. Rodiče chodí do práce a v pozdějším odpoledni se všichni sejdou, aby se mohli společně navečeřet. S večeří také souvisí to, že pro nás by to možná byl spíše oběd. Ráno jsem měla snídani (i když u většiny členů rodiny jsem v běžném týdnu snídani nezaznamenala, pouze o víkendu), vzala jsem si svačinu do školy a pak, po návratu ze školy, jsme měli oběd – večeři kolem 6 hodiny. Problém byl, že jsem pak dostala hlad chvilku předtím, než jsem šla spát, což není příliš zdravé. :-)

Mládež chodí na spoustu kroužků, které jsou běžné i u nás. Od sportu, jako je fotbal, basketbal, volejbal, gymnastika nebo i kickbox nebo karate, až k výtvarnému kroužku, jazykovým kroužkům apod. Mnoho mých spolužáků chodilo na soukromé lekce týkající se školy a jedné zvláštní zkoušky SAT, která pomáhá ke studiu a získání stipendia na univerzitu v USA nebo Kanadě. Já osobně jsem jednou navštívila kurz kickboxu, ale bohužel to bylo poprvé a naposled, protože kurz byl velmi drahý a nebyl k dispozici ani krátkodobý kurz na pár měsíců. To je jeden z velkých problémů v Egyptě. Vše se týká peněz. Doprava a jídlo jsou v porovnání s Českou republikou velmi levné, oblečení a elektronika je srovnatelné, ale například vzdělání je velmi drahé. Není výjimkou, že rodina má 4 děti a za každé platí v přepočtu cca až 80 tisíc Kč za školné za rok. Což si bohužel popravdě může dovolit pouze menšina z 15 milionů obyvatel Káhiry (ještě větší menšina z více než 80 milionů obyvatel Egypta).

Vzdělání se od českého velmi liší. Mně se tamější školní systém zdá velmi složitý. Školy se dělí na soukromé a státní, což je celkem samozřejmé, ale méně rozumné už se mi zdá, že soukromý sektor se dělí na mnoho dalších druhů škol a že většina z nich má odlišný sylabus a odlišné cíle – univerzity, typ univerzit a především úroveň vzdělání.
Já sama jsem navštěvovala školu americkou, která patří do skupiny škol soukromých. Měli jsme školní uniformu, ve škole se mluvilo anglicky a potkali jste zde žáky a studenty od 3 až do 17 let. Předměty jsme měli pouze čtyři, učivo bylo snadné, učitelé stále ještě 16-tiletým studentům zapisovali poznámky na tabuli a vše několikrát vysvětlovali.

Do Egypta jsem přijela na začátku září, což kvůli Ramadánu, byly stále ještě prázdniny. Tudíž mou jedinou kamarádkou byla má stejně stará hostitelská sestra, což byl velmi dobrý začátek. Rozuměly jsme si a byla mi kamarádkou až do konce, i když jsme neměly příliš společného času, kvůli škole, i tak jsem věděla, že za ní mohu kdykoliv jít a říct jí cokoliv. Po začátku školy jsem si kamarády našla poměrně rychle. Vše se možná urychlilo přítomností ostatních AFS studentů v mé škole – vlastně i třídě. Seznámili jsme se s ostatními studenty a oni nás rychle přijali mezi sebe. Většinu přátel jsem tedy potkala v mé škole nebo to byli kamarádi mé hostitelské sestry. I tak jich ale bylo hodně a já už teď vím, že z nich budou přátelé na celý život. Egypťané jsou velmi přátelští a tak vůbec nebyl problém se s nimi seznámit a potom vytvořit pevný vztah, protože pokud jste v zemi sami, bez rodiny a bez přátel, hledáte si své nové zázemí mnohem rychleji.

Moje hostitelská máma byla asi v mém věku na výměnném programu v USA, hostitelský táta velmi cestoval a střední školy v Egyptě jsou založeny na principu naučit se mluvit velmi dobře anglicky, tudíž komunikace s rodinou probíhala především v anglickém jazyce, tudíž víceméně bez problémů. Mateřskému jazyku rodiny – arabštině – jsem začala ke konci pobytu rozumět. Tedy po třech měsících spíš pouze pár slovům a základním tématům konverzace důležitým pro běžnou komunikaci. I tak se mi ale arabština zalíbila a já bych ráda pokračovala ve studiu, protože kdo ví, třeba se do Egypta jednoho dne vrátím na delší dobu, než pouze na prázdniny za kamarády.

Zkušenost s AFS v Egyptě především velmi změnila můj pohled na jiné náboženství. Jako občanka České republiky se s náboženstvím příliš nesetkávám, protože jsme z většiny ateistická země, ale setkat se s islámem tak zblízka a z tak osobního úhlu se málokomu z Evropy poštěstí. Já za to mohu ale jen děkovat. Rozhodně jsem se naučila všechny kolem sebe mnohem více respektovat a naslouchat jim, protože to je jediný způsob, jak jsem první měsíc žila. Pozorovat a učit se je to jediné co vám v nové, cizí kultuře pomůže se přizpůsobit.

Také jsem se jen upevnila v tom názoru, že cestování je branou ke všemu. K tomu, aby člověk pochopil sám sebe a aby se mnohé naučil. Naučí se pozorovat, naslouchat, odpovídat i respektovat. Nikdy nebudu litovat, že jsem se chopila této šance a že jsem poznala právě egyptskou kulturu. Vždyť kolik lidí má takovou možnost a kolik lidí žije ve zkreslené představě o (nejen) arabském světě?

Po návratu zpět do ČR jsem se stala AFS dobrovolnicí aktivně se účastním akcí pro hoštěné studenty. Mohu tak předávat zkušenosti, které jsem na studijním programu v Egyptě nabyla.

Jana Červinková, Zákupy

Zaujal Tě Jany článek o životě v Egyptě? Studuj v Egyptě také! Více informací zde