Petr pochází z Mladoboleslavska a studuje za podpory AFS stipendia od Nadačního fondu Škoda Auto na střední škole v Malajsii. Výběrové řízení na toto stipendium na školní rok 2025/2026 je již ukončené, další bude vypsané v září 2025.

Ty můžeš nyní na studium v Malajsii ve školním roce 2025/2026 získat stipendium od AFS stipendijního programu Destination Unknow. V případě zájmu o toto stipendium vyplň PŘIHLÁŠKU určenou zájemcům o stipendia. Přihlášky do výběrového řízení přijímáme do 15. prosince 2024.

Já a moji hostitelští sourozenci na výletě

„Malajsie je rozmanitá země plná neuvěřitelných lidí, zvířat a věcí. Žijí tu spolu, a to je podle mého názoru na celé zemi to nejlepší, tři různé etnické skupiny. Každá s jiným
náboženstvím, kulturou a přístupem k životu. Spojuje je historie z dob koloniální i postkoloniální éry a hrdost na to, že jsou z Malajsie.

Ahoj, jmenuji se Petr a vydal jsem se na zatím největší dobrodružstvím svého života. Rozhodl jsem se na půl roku opustit všechno, co znám, a odjet na druhý konec světa. Do jihovýchodní Asie. Do Malajsie. Bydlím tu s indickou rodinou v západní části země, v menším městečku Klang ve státě Selengor (Malajsie je totiž federativní stát). Dovol mi, abych tě vzal s sebou na epickou pouť po Malajsii a ukázal ti, jak se tu žije a co je tu jiné než v naší domovině.

S kamarády na fotbale

Kdo tu vlastně žije?

Nejpočetnější skupinu tvoří Malajci (pozor, neplést si s Malajsijci to jsou všichni obyvatelé dohromady) vyznávající islám. Druhou skupinou jsou Číňané, převezeni do oblasti Brity za účelem tvrdé práce, nyní ale tvoří nejbohatší vrstvu obyvatel. Vyznávají většinou buddhismus, ale častá jsou i jiná tradiční čínská náboženství.

V neposlední řadě tu máme Indy, jejich náboženstvím je hinduismus. Do oblasti byli také přivezeni, ale na rozdíl od předchozí skupiny stále zůstávají ve spodu sociálního žebříčku. Jsou vnímáni jako levná pracovní síla a jejich ekonomická situace je obecně dost špatná.

Jak začíná můj typický den v Malajsii?

První věcí hned po probuzení je sprcha, ani si snad nedovedu představit začít den bez ní. Po noci, během které teplota neklesne pod 25°C, v kombinaci se všudypřítomnou vzdušnou vlhkostí, se probudíš s pocitem, jako kdybys spadl do bazénu. A máš začít nějak fungovat, abys mohl jít do školy.

Snídaně je první jídlo dne, to víme, ale z kolika vlastně? V Malajsii nemají jídlo rozdělené na snídani oběd a večeři, tak jako my u nás. Jedí jen jednou denně – od rána do večera. A to si fakt nedělám srandu. Když jsem se svých spolužáků zeptal, jak se v jejich řeči (s jazyky je to mimochodem dost vtipný, to budu vyprávět později) řeknou jídla během dne, nebyli mi
schopni odpovědět. Odpověď kterou jsem dostal od ředitele naší školy, na mě působila, že to dokáže popsat, ale konkrétní slovo pro to nemá.

Co se stalo mou oblíbenou „snídaní,“ jsou různé druhy indických chlebů. Jedí se s různými druhy kari, obvykle dost pálivými, a používají se de facto jako lžička. Výhodou toho je, že
nemusíš mýt nádobí, stačí si umýt ruce. Ty se totiž používají k jezení všeho indického jídla.

Ve škole

Škola, aneb co tě překvapí ještě před vyučováním

Pak se jde do školy. Ta začíná v 7:20. Všichni se shromáždí na dvoře, posadí se a netrpělivě vyhlížejí, kteří učitelé budou mít dnes projev. Toto úvodní setkání trvá deset minut. A protože pro mluvení používají obvykle malajštinu (stejně tak jako na vyučování všech předmětů) nemám zatím moc páru, co nám tam vlastně říkají, takže mi nezbývá než doufat, že to není nic důležitého. Akorát v pondělí to trvá déle, tři čtvrtě hodiny. To si zpíváme národní hymnu, hymnu Selengoru a i tu školní. Celé toto ranní setkání na mě působí jako pozůstatek kolonialismu, ale na druhou stranu vlastně proč ne. Občas, když zrovna mluví anglicky, říkají i docela zajímavé věci.

Moje škola

Vyučování – pohoda, nebo armádní disciplína?

Obecně je pro místní škola výrazně důležitější než u nás. Minimálně pro rodiče a vedení školy. S blížícím se termínem testů se omezují veškeré mimoškolní aktivity. Kroužky, sporty, kamarádi, telefon… Předměty jsou tu dost podobné těm v Česku. Vyučovací hodina trvá 35 minut, ale jeden předmět může spojit i 2 nebo 3 hodiny, aby se stihlo probrat složitější téma. A nemáme ŽÁDNÉ přestávky. Teda abych nelhal, skoro žádné. Jen jednu jedinou. Pauza na svačinu: Trvá 20 minut a je v 10 hodin dopoledne.

Můžete si samozřejmě přinést svačinu z domova, a nebo si něco koupit ve školním bufetu. Ten má dvě části. V té první jsou různé sušenky, sladkosti, chipsy a další podobné věci. V té druhé, mnohem zajímavější, se dá sehnat spoustu zajímavých jídel. Smažená rýže i nudle, něco co by se dalo přirovnat k českému řízku, nebo třeba, a to je teď moje nejoblíbenější, samosa. To jsou taštičky plněné skoro čímkoliv, nejčastěji brambory, masem, zeleninou a spoustou koření. Pocházejí z jihovýchodní Asie, ale dostaly se až k břehům Afriky, do Kapského města. Mimochodem Jihoafrická republika a Malajsie jsou si podobnější, než by se z pohledu na mapu mohlo zdát.

Absence přestávek je kompenzována relativně velkou dávkou volností během hodin. Běžně se tam někdo uprostřed hodiny zvedne, vezme svou židli a jde si povídat se svým kamarádem na druhou stranu třídy. A co si budeme nalhávat, většinou se to látky netýká. Nebo se domluví s učitelem a ten jim dá pár minut volno. Hodně to všechno stojí na komunikaci mezi žáky a učitelem. To je něco co bych si rád přivezl domů.

Hai, Vanakkam nebo Ni hau?

Stejně jako jsou tu na jednom místě různé kultury jsou tu I různé jazyky. Hlavně malajština, čínština a tamilština, jeden z jihoindických jazyků. V menší míře i angličtina (ale nečekej, že by ti tu snad stačila, dost záleží na koho narazíš, někdo umí, někdo ne). Ať už jsi kdekoliv, slyšíš všechny tři. Jen tak v poklidu si sedíš ve třídě. Snažíš se pochopit co se kolem tebe děje. Tví spolužáci si povídají v různých jazycích. Ty pořádně nerozumíš ani jednomu z nich. Ale stejně si to užíváš, protože víš, že jednou se je všechny naučíš a pak už tě nic a nikdo nezastaví.

Banana Leaf – typické indické jídlo

Oběd, aneb nebylo toho jídla dnes už dost?

Ne, to nebylo. Tady se opravdu jí od rána do večera. A s novou denní dobou musí přijít i nová porce jídla, to přece dává smysl ne? K obědu si můžeš dát nespočet různých jídel. Indické –  velká kopice rýže, pálivá kari omáčka, nějaká ta zelenina a třeba vařené vejce. Čínské – rýže či nudle, různě upravená zelenina, kuřecí maso a občas mořské plody. Nebo typické malajské, skoro až národní jídlo Nasi lemak, rýže vařená v kokosovém mléce, pražené ořechy, okurka, sušené rybky a neméně pálivá omáčka.

Volný čas a rodina

Trávit volný čas po škole s kamarády je super, ne vždy to ale jde. Jak jsem již říkal, testy se blíží a rodiče nechtějí vidět svoje děti, jak se jen poflakují s kamarády, místo aby studovali. Co
se týče povahy, záleží s kým se skamarádíš. Tři odlišné skupiny obyvatel – tři různé způsoby navazování vztahů. Mnoho cest, kterými se můžeš vydat – vždy se někdo najde. Nemusíš se bát, že by jsi si neměl s kým povídat. Přátele tu najdeš vždy.

Já a moji sourozenci

A když náhodou nikdo z kamarádů nemá čas, třeba kvůli extra hodinám výuky navíc (poměrně běžný způsob, jak tráví volný čas, i když ne vždy dobrovolně), je tady hostitelská
rodina. Když nejde vše podle tvých představ a nedaří se ti, podrží tě. Jakmile si s něčím nevím rady, obrátím se na ně. Nikdy tu na nic nejsem sám.

Vzhledem k tomu, že jsou všichni moji sourozenci starší než já, mají už každý svůj život. Žijeme sice všichni společně v jednom domě, ale každý si plánuje svůj den sám. A tak se
přistupuje i ke mně. Velká samostatnost, to je něco, co se mi bude v životě hodit. A tobě taky, můj milý čtenáři. Dobrá zpráva je, že i ty ji můžeš získat, vydáš-li se s AFS do
zahraničí na cestu plnou dobrodružství, poznání a někdy i dost šílených překvapení.

Rangoli, indické umění na podlaze

Západ slunce v místním parku

Začíná nám končit den. Normální člověk by možná řekl „končí nám den.“ Není důležité, co přesně západem slunce končí, ale že se blíží nový den. Bude můj zítřek
stejný jako dnešek? To záleží jen na mně a to stejné platí i pro tebe. Pokud bys chtěl zažít něco unikátního, něco, co tě posune doslova na úplně nový level (vím, zní to jako klišé, ale věř mi), udělej pro to něco! Jak řekl jeden moudrý muž: „Změň to, co děláš dnes, a změníš zítřek. Změň to, co budeš dělat zítra, a změníš celý svůj život.“ Ta změna je jednodušší, než si možná myslíš. Stačí se přihlásit do programu AFS, zabalit kufr a oni už se o zbytek postarají.

Hodně štěstí s přemlouváním rodičů ti z Malajsie přeje Petr.“

Petr, semestrální program v Malajsii, stipendium Nadační fond Škoda Auto.

Odkazy