česká verze rozhovoru (for English version, please scroll down)

Ahoj Angelico! Jak se máš? Něco nám o sobě pověz. Odkud jsi, proč sis vybrala Českou republiku a jak dlouho jsi zde zůstala?

Ahoj! Jsem z Honduraské republiky, což je malý stát ve Střední Americe. Českou republiku jsem si vybrala, protože jsem o ní věděla, hlavně základy, jako kde se nachází nebo že hlavní město je Praha. Nicméně jsem chtěla zažít místní způsob života a kulturu na vlastní kůži. Není lepší způsob, než poznávat osobně. Můj pobyt trval devět měsíců.

Proč ses rozhodla vyjet do zahraničí?

Zprvu to bylo na vybízení od taťky, protože ten jel na roční výměnu, když byl mladší. A jak jsem se začala zajímat o ten nápad, o poznávání jiných kultur, jiných mravů, jiného všeho, stalo se to pro mě lákavou výzvou.

Myslíš, že pobyt v jiné zemi rozšířil tvůj pohled na svět? Získala jsi nějaké nové perspektivy, a pokud ano, tak jaké?

Život v zahraničí rozhodně změnil můj pohled na okolní svět. Například jsem dříve žila v přesvědčení, že lidé v Evropě bývají spíše chladnější a odtažitější. Tak to bylo, dokud jsem se neseznámila s lidmi a oni mně rychle a vřele přijali. Také mi došlo, že život nemusí vždy mít takový spád. Občas nemusíme spěchat, abychom dohnali všechny kolem nás. Absolutně stojí za to najít své vlastní životní tempo, což se mi podařilo během tohoto úžasného roku na výměně.

Co pro tebe byla největší výzva, když jsi přijela?

Největší výzva ze všech byla po pravdě jazyková bariéra. Čeština je jedním z nejtěžších jazyků jaké znám. Často jsem si připadala úplně ztracená, protože pro mě bylo těžké domluvit se se všemi těmi skvělými lidmi kolem mě. Ale tyhle chvíle mě inspirovaly strávit můj volný čas učením se češtiny a jsem mimořádně spokojená s výsledkem. Jsem o to šťastnější, že moje hostující maminka moc neumí anglicky a já si s ní chtěla o všem povídat. Nemůžu říct, že mluvím česky dokonale, každý den narážím na překážky, ale něčemu rozumím. Alespoň tomu, na čem záleží nejvíc.

A co tvoje hostitelská rodina? Cítila ses jako doma?

Přijde mi, že každý člen mé hostitelské rodiny je jeden z nejmilejších lidí, co jsem potkala za celý svůj život. Od chvíle příjezdu jsem vždy byla vítána a byli na mě moc hodní. Za tu dobu jsem si s každým z nich vybudovala speciální vztah a budu si jich navždy vážit. Upřímně si přijdu jako doma. Velmi mi pomohli růst jako člověk.

Co ses naučila nebo co jsi objevila za dobu v zahraničí?

Naučila jsem se, jak důležité je organizovat si čas. Ne, že bych nerozuměla konceptu času, ale musela jsem se zorganizovat a převzít zodpovědnost, když jsem plánovala svůj vlastní rozvrh. To nebylo něco, co jsem měla před příletem úplně v malíčku, ale pomalu jsem do toho zapadla. I tak mám občas potíže, jsem velmi zapomnětlivá.

Co tvá škola? Co český školský systém, splňuje tvá očekávání? Mohla bys nám povědět, jaké jsou největší rozdíly, které jsi našla?

Má škola v České republice je poměrně odlišná od té, kam jsem chodila doma. Jedním z největších rozdílů je, kdy máme oběd. Byla jsem zvyklá, že celá škola má jednotnou pauzu na oběd a jíme všichni spolu, samozřejmě roztroušení po škole. V Česku má každá třída svůj čas na oběd a dodnes nerozumím tomu, jak to funguje. Doma také škola končila vždy ve stejný čas, tady je to každý den jinak. Ze začátku mě také mátlo, že ve škole nosíme pantofle místo bot, ale na to jsem si rychle zvykla.

Naučila ses něco v češtině?

Řekla bych, že jsem se v češtině něco naučila, hlavně jak odpovídat a říct, co dělám během dne. Jedna z věcí, co my nejvíce pomohly, bylo, že jsem si povídala s mou hostitelskou maminkou výhradně česky. Jsem moc ráda, že jsem se to naučila, hlavně proto, že jsme obě šťastné, že můžeme komunikovat v češtině. Občas je to i vtipné.

Co se ti líbilo nejvíce? Jaký je tvůj nejlepší zážitek?

Nemůžu jen tak rozhodnout, který zážitek je nejlepší. Je těžké vybírat z takové spousty skvělých vzpomínek. Ale nejlepší bylo potkat všechny ty skvělé lidi, se kterými jsem se seznámila. Každý z nich mi přinesl něco výjimečného a budu si je navždy pamatovat jako součást mého života. Jsem za ně za každého moc vděčná.

Zvažovala bys možnost dlouhodobého života v zahraničí po své prozatímní zkušenosti?

Rozhodně to zvažuji. Má vlastní rodina mě v tom podporuje nejvíce a doteď se nad tím zamýšlím. Snad se v blízké budoucnosti do téhle okouzlující země vrátím za všemi těmi skvělými lidmi.

– Angelica z Hondurasu, studijní program ve školním roce 2021 na Gymnáziu Dr. Emila Holuba Holice


ENG version of the interview

Hi Angelica! How are you? Tell us a bit about yourself. Where are you from, and why did you choose the Czech Republic and how long did you stay?

Hello! I am from Honduras, a small country from Central America. I chose the Czech Republic because, in complete honesty, I knew about the country itself for example the basics, like where it is located or the capital city, Prague. However, I wanted to experience the lifestyle and culture myself so, what better way than to do it in person. I have stayed for 9 months.

What was the main reason for deciding to go abroad?

At first, it was encouragement from my dad because he first had an exchange year when he was younger. As I started looking more into the idea of learning about different cultures, different manners, different everything, I was up for a challenge.

Do you feel that living in another country has broadened your horizons? Have you gained new perspectives and if so, which ones?

Living in another country has definitely changed my perspective around the world. For example, I used to live under the idea that people from Europe tend to have a cold demeanor. This much is true until I actually got to meet people and they warmed up to me really quickly. Aside from that, I realized that life does not need to be taken so fast, meaning that you do not have to rush it to catch up to those around you. It is most definitely worth it to figure out your own pace in life, wish I achieved in this amazing exchange year.

What was the biggest challenge when you came here?

The biggest of them all, I must admit, was the language barrier. Czech is one of the toughest languages I have ever encountered. There were times where I felt utterly lost because it was completely hard to communicate with all the incredible people around me. These moments inspired me to focus my free time into learning Czech, and I am extremely satisfied with the outcome. I am even more glad because my host mom does not speak a lot of English, so I really wanted to talk to her about everything. I cannot say I speak the language perfectly; I have many struggles every day, but I understand a few phrases or at least the most important ones.

How about your host family? Did you feel like at home?

I believe that every member of my host family is one of the sweetest people I have ever met in my entire life. As soon as I was welcomed into the house, they were so special towards me. I have since built a different relationship with each of them, and I will cherish them forever. I honestly say that I do feel at home. They have even helped me grow myself, in character and in virtue.

What did you learn or discover in your time abroad?

I learned the importance of time management. It’s not that I did not know of the concept of time, but I actually had to get more organized and responsible when I had to manage my own schedule. It was not something I completely had the hang of when I first arrived, but I slowly fell into the rhythm, I still have some troubles because I am one to forget everything.

What about your school? What about the Czech education system, is it what you were expecting? Could you tell us which are the main differences that you have found?

My school in the Czech Republic is quite different from the one I attended in my home country. One of the main differences is the time we have lunch. I was used to my high school having lunch altogether, of course not all sitting in the same area. In the Czech Republic, every class has a specific time and up to today I still don’t know how it works. Also, in Honduras we finished school at the same time, in this country every day is varied. I was pretty confused in the beginning with not wearing shoes inside but slippers, but I got the hang of it pretty quickly.

Did you learn something in Czech language?

I would say that I did learn a few things in Czech, mainly what to say and what I do in the day. One thing that helped me achieve this was talking with my host mom only in Czech, I am so glad I learned it especially for her because we both are so happy when we communicate together in Czech, sometimes it’s even comical.

What did you enjoy the most? What was the best experience?

I could not just decide which one was the best experience, it is so hard to choose between so many of them. What I do believe is the best are all the amazing people I got to meet, they each have given me something unique and I will always remember them forever being part of my life. I’m so grateful for each and every one of them.

So far, would you consider the possibility of living abroad for a longer period of time?

I definitely have considered it. My host family was the one encouraging me the most, and until now it is something I am still looking into, so hopefully, in the near future, I will see myself back in this amazing country with all of these amazing people.

– Angelica from Honduras, an exchange student in the Czech Republic in 2021 at Gymnázium Dr. Emila Holuba Holice