Jmenuji se Štěpánka Slámová, ale říkají mi i Steffani, Steffi, Stephanie, Stepanka či Steve. Tolik jmen jsem získala na své desetiměsíční hostitelské výměně, kterou jsem prožila v roce 2018/2019 v Německu na břehu nádherného Bodamského jezera. Jako každého výměnného studenta mě na mé cestě provázelo štěstí i neštěstí, ale v mém případě to první tolik převažovalo, že si skoro připadám, jako kdybych poslední rok žila v pohádce.

O organizaci AFS jsem se dozvěděla od kamarádů a myšlenka, že bych mohla zkusit něco tak neskutečného mne nadchla natolik, že jsem se již ve věku patnácti let odhodlala si splnit svůj sen. Podařilo se mi získat částečné stipendium pro Německo, a tak jsem už za několika měsíců seděla v autobuse a mířila za svojí hostitelskou rodinou.

A nebyla to obyčejná rodina. Moji úžasní němečtí rodiče měli čtyři vlastní děti, ale kromě nich i deset hostitelských dětí z nejrůznějších zemí světa. S touto skvělou a otevřenou rodinou jsem si rozuměla perfektně a díky bráchovi z Belgie, kterého si na rok vzali společně se mnou, jsem se nikdy necítila v cizí zemi sama.

Jednou z mých motivací, proč jet do Německa, byl jejich pověstný vzdělávací systém. Nezklamal mě. Většinu známky tvořil ústní projev a aktivita v hodině, učili jsme se rozvíjet a obhajovat naše názory atd. Díky svým ochotným německým učitelům a spolužákům jsem navíc po pár měsících mluvila plynně německy, v hlavě mi došlo k onomu zázračnému “cvak” a nyní se mohu pyšnit krásným kompletním německým vysvědčením i s povolením skládat v Německu maturitu.

Jelikož nám škola končila už ve 2 odpoledne, měla jsem po ní spoustu volného času, a tak jsem se celý rok účastnila nejrůznějších dalších aktivit. Vyzkoušela jsem spoustu kroužků jako skauta, sebeobranu, tancování nebo školní orchestr. Skutečnost, že mě v cizí zemi nikdo neznal, mi totiž umožnila začít prakticky s čímkoliv, na co bych si dříve netroufla, nebo co by mě ani nenapadlo začít. A když mi přece jen vyzbylo trochu času, který jsem zrovna nehodlala strávit se svojí rodinou, využila jsem ho k objevování okolních památek a přírody s německými či AFS kamarády. Oblíbenou zábavou bylo koupání v jezeře nebo procházky kolem něj.

Velikou výhodou Německa jakožto země pro hostitelskou výměnu jsou velmi časté prázdniny. Kromě nám známých svátků se totiž slaví i Fasnacht a Pfingsten, což jsou tři týdny prázdnin navíc! Fasnacht (neboli Masopust) pro mne znamenal asi největší kulturní zážitek/šok. Dva týdny byly vyzdobené ulice, všude byly pořádány průvody a kdykoliv se mohlo stát, že vás skupina čertů unesla a zavřela do klece (a pár minut později zase pustila ven).

Kromě kultury jsem se však o prázdninách věnovala převážně cestování. Mám pocit, že jsem v tak krátkém čase stihla navštívit více míst než za celý svůj dosavadní život. Ať už několikadenní exkurze do Kolína nad Rýnem, Mnichova nebo Berlína, výlety v Národních parcích Německa a Alpách nebo potulování se po historických centrech plných hrázděných domečků, všechno mi předalo kousek svého vlastního druhu krásy.

Příliš brzy však nastal čas loučení a já se v červenci po důkladném rozloučení opět vydala domů do Čech. Za deset měsíců jsem získala nenahraditelný úžasný pocit, že opravdu patřím ke své německé rodině. Vtipkování a diskutování u jídla, pečení českého i německého cukroví o Vánocích, společná práce na zahradě, dovolená v Hamburku nebo Itálii, neustálé pošťuchování s bráchou, jako kdybychom byli sourozenci odjakživa a vůbec všechny ty momenty sdílené s mojí rodinou jsou důvodem, proč jsem si naprosto jistá, že se k Bodamskému jezeru ještě mnohokrát vrátím. Nedávno mě moji němečtí rodiče navštívili v Praze, a tak jsem si teď už naprosto jistá, že vztah s hostitelskou rodinou po odjezdu rozhodně nekončí.