Mělo to být poprvé, co budu sama mimo Česko. Když se to tak vezme, vlastně i mimo Prahu, jelikož jsem všude jezdívala aspoň s někým, koho znám. Jak mě tohle vůbec napadlo? Moje rozhodnutí k pobytu ve Finsku se odehrálo někdy na přelomu února a března téhož roku. Už déle jsem byla rozhodnutá někam vyjet, ale původně jsem zamýšlela podívat se do nějaké anglicky nebo francouzsky mluvící země za účelem procvičit si jazyky. Postupně se to ale vyvinulo tak, že jsem se rozhodla pro Finsko. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života, i přestože se to všechno stalo tak rychle, že se mně samotné zdálo, jako kdyby to všechno byla jenom nějaká náhoda.

Když mi bylo asi osm let, doma jsem našla finský slovníček. Tehdy jsem byla plně rozhodnutá se finsky naučit. Jak už to tak u dětí bývá, tohle nadšení po pár týdnech vyprchalo. Nikdy se mi ani nezdálo, že bych se finsky kdy byla schopná domluvit.

Celou dvouhodinovou cestu letadlem jsem prožila v očekávání. Od všech lidí, se kterými jsem se o Finsku bavila, jsem slyšela něco trochu jiného, sama jsem nevěděla co očekávat, byla jsem vystrašená a nervózní. Se svou hostitelskou rodinou jsem se nakonec nesetkala hned v Helsinkách, ale až další den v Turku.

Se svou finskou rodinou jsem si sedla skvěle, i když byla od mojí české odlišná snad ve všech možných aspektech. Měla jsem dva rodiče, dva starší sourozence a jednoho mladšího. Čas od času se u nás taky ukázal kocour a permanentně u nás přebýval velký pes. Zatímco koček doma mám spoustu, psa jsem nikdy neměla, a tak mezi námi panoval poněkud napjatý vztah, i když postupně jsme si na sebe zvykali, dokonce jsem ho i brala ven, aniž by mi utekl nebo mě pokousal.

Už když jsem se pro Finsko rozhodovala, doufala jsem, že se dostanu někam mimo město. Finská příroda je opravdu dechberoucí a také jsem potřebovala pauzu od města, kde jsem žila prakticky celý život. Tohle se mi splnilo i s úroky. Dostala jsem se do vesničky jménem Virttaa, kde momentálně žije okolo čtyř stovek lidí. Aby toho nebylo málo, je rozprostřená po více než sedmi kilometrech čtverečných.

Jednou z věcí, díky kterým je Finsko ve světě známější, je tamní školní systém. Proti tomu českému je rozdílný snad ve všech směrech, dal by se přirovnat leda tak k americkému, až na to že je všechno zdarma a stát podporuje mnohem víc věcí. To by se dalo říct o Finsku obecně, sice platí mnohonásobně vyšší daně, ale mají od státu zajištěnou mnohem větší podporu. Do školy jsem chodila na Loimaan Lukio. Byla to škola v městě poblíž, když jsem se ptala, bylo mi řečeno, že má tohle město kolem deseti tisíc obyvatel, ale pod oblast tohoto města spadá mnohem více vesnic, včetně té, ve které jsem bydlela. Všichni ve škole vůči mně byli hrozně vstřícní, i když u Finů chvíli trvá, než se odváží na někoho mluvit, našla jsem si tam spoustu přátel, které se budu snažit co nejdřív navštívit.

I když jsem ve Finsku přebývala pouze něco kolem pěti měsíců, stihla jsem navštívit spoustu krásných míst. Nejhezčí z finských měst bylo nejspíš Turku, bývalé hlavní město. Nejlepší zážitek bylo ale poprvé vidět polární záři. Z toho jsem byla opravdu nadšená. Povedlo se mi to, i když Virttaa je jako většina míst ve Finsku spíše na jihu.

Nejlepší část mého pobytu byly pravděpodobně Vánoce. Věděla jsem, že těsně po nich budu odjíždět, takže jsem si všechno snažila co nejvíce užít. Stihla jsem navštívit všechny možné příbuzné mojí finské rodiny, Silvestra jsem trávila s kamarády, a dokonce jsem zažila tu nejvíc finskou věc, avanto. Avanto spočívá v tom, že se někde v jezeře v ledu vyseká sekerou díra a používá se ke koupání. Samozřejmě je nutné předtím a potom strávit nějaký čas v sauně.

Loučení s mým novým životem ve Finsku bylo pro mě velmi těžké, v posledním týdnu jsem stihla ponavštěvovat všechny lidi, se kterými jsem se chtěla rozloučit. Nikdy jsem nebyla člověk, co příliš dává najevo emoce, ale za ten týden jsem probrečela spoustu času. Ale na druhou stranu, kdyby loučení bylo lehké, znamenalo by to, že můj čas strávený ve Finsku nebyl tak dobrý. Se všemi kamarády a hlavně s rodinou jsem pořád v kontaktu a plánuju se se všemi znovu vidět. Já a kamarádka z Itálie se o prázdninách budeme spolu vracet do Finska, moje rodina pak za mnou pojede sem do Česka.