Hostíme studenty z celého světa již třetím rokem. O programu mě úplně na začátku pověděla kamarádka. Zaujalo mě to, protože jsem věděla, že naše dcera je trochu do světa, a tak jsem si řekla: „Vyzkoušíme to, aspoň uvidí do čeho půjde, až bude chtít sama vycestovat“. Nakonec, jak už to v životě chodí, vše dopadlo jinak. Dcera odjela s AFS do Dánska ten samý rok, co jsme hostili první studentku z USA. Z toho vyplynulo další rok nové hoštění studentky z Chile, aby si to už konečně „vyzkoušela“. Letos jsme byli zapojeni do programu pouze jako krizová rodina, a tak se k nám dostal student z Indie.

Každá naše hostitelská zkušenost byla jiná, ale na konci dost podobná. Hoštěním člověk otevírá nejen svůj dům, ale i svoji rodinu novému člověku. A tento nový člověk má vždycky nějaké vlastnosti, jak ty které Vám jsou příjemné, tak i ty na které si třeba musíte zvyknout, aby mohl dobře zapadnout do Vaší rodiny.

A co nám a našim dětem hoštění přineslo? Je myslím zajímavé podívat se na místo, kde žijeme, očima jiných lidí. Uvědomit si, že věci které my bereme jako samozřejmost, můžou být jinde brány jako vysoký nadstandard. Naše děti byly naopak překvapené, jak různé jsou výchovné metody v různých místech světa. Největší kulturní rozdíly asi vidím nyní u našeho „syna“ z Indie. Jejich kultura je stará, ale natolik rozdílná od té evropské, že při každém rozhovoru objevujeme něco nového zajímavého, což by se nám určitě při běžné turistické návštěvě Indie nepodařilo.

Pokud si chcete vyzkoušet něco nového a chcete objevovat jiné země zevnitř a ne z turistických průvodců, tak s chutí do toho. A naše zkušenost „co dělat“, aby to fungovalo? Neustálá a často i opakující se komunikace. Dostanete domů ne další dítě, které je potřeba vychovávat, ale skoro dospělou osobnost. A pokud má být spokojenost na obou stranách, je třeba umět hodně komunikovat a zvládat kompromisy. Takže vlastně to, co člověk dělá denně i ve vlastní rodině, jak jednoduché.

 

Blanka Formánková