Ahoj všichni!
Jmenuji se Kardelen Ezgi Kalyoncu, ale kamarádi mi říkají “Kardy”. Vím, že je to dlouhé a složité jméno, ale to nevadí, protože se mi líbí nová přezdívka. Jsem sice z Turecka, ale teď se cítím spíš jako Češka. Žiju v Česku od 24. srpna. Jsem tady na výměnném studentském programu s AFS. Ráda bych vám řekla o některých svých zážitcích a zkušenostech. První den, když jsme dorazili, jsme z letiště jeli do AFS kempu. Byli tam všichni výměnní studenti a hodně pracovníků AFS. Co se týče mě samotné, byla jsem hodně nervózní. Prostě jsem nasedla na letadlo a přiletěla do země, o které jsem vůbec nic nevěděla. Nevěděla jsem nic o vaší kultuře. Ani jsem neuměla mluvit anglicky. Byla jsem tak vystrašená, že se mi ulevilo, když jsem potkala své rodiče. Ze začátku jsem nevěděla co dělat a jak se chovat. Ale všechno probíhalo spontánně. Na věci, které jsme měli doma, jsme přilepili žluté papírky. Napsali jsme na ně jejich anglický i český název. Pak jsem připsala i jejich turecký název, protože moji rodiče byli zvědaví. Takže tam bylo napsáno “židle, chair, sandalye”, a pak jsme ten papírek přilepili na židli.
Začali jsme spolu trávit víc času. Hráli jsme deskové hry, chodili nakupovat… Uvařila jsem jim turecké jídlo, které jim moc chutnalo. Nejvíc jim chutnal náš tradiční dezert, který se jmenuje “bisküvili pasta”. Je to pudink se sušenkou, a to jim moc chutnalo. Myslím, že to budou jíst navždy. Také jsme spolu tancovali. Moc mě to bavilo. Navštívili jsme spoustu míst a máme spoustu vzpomínek. Například jednou jsme s mojí rodinou a babičkou jeli na hory. Bylo teplé počasí a babička mi řekla “šortky”, což mě šokovalo, protože v turečtině se to řekne stejně. Myslela jsem, že mi to řekla turecky. Pochopila jsem to až později. Poprvé v životě jsem zkoušela lyžovat. Rodiče mi pomáhali, ale byla jsem v tom hodně špatná. Vážně. Ale byla to velká zábava.
Našla jsem si nové kamarády. Někteří lidé jsou hodně přátelští a nápomocní. A bylo pro ně zajímavé učit se turecky. Chtěli se něco naučit, a tak jsem je naučila pár slov. Vlastně jsme se s pár přáteli zdravili turecky. Mám na to hodně dobrých vzpomínek. A vím, že je to nejlepší rok mého života.
Jsem moc ráda, že tu jsem. Jsem moc ráda, že můžu být se svojí rodinou. Samozřejmě, že mám problémy, jako kdokoliv jiný. Ale lepší je se na ně nesoustředit. Protože ať půjdeš kamkoli, vždycky budeš mít problémy. Radši svoje okamžiky prožij naplno. Buď šťastný.
Kardelen, hoštěná studentka z Turecka