Studentku gymnázia a koordinátorku dobrovolníků Helenu jsem požádala o rozhovor na základě doporučení. Helena je podle její mentorky nesmírně aktivní dívka se spoustou zájmů. Když mi pak v kavárně v centru Brna Helena vyprávěla o všem, co dělá, nestačila jsem se divit a obdivovat její nadšení a energii. Teď máte tu možnost i vy!
Jak si užíváš prázdnin? Určitě nesedíš doma…
V podstatě jo, ale na začátku prázdnin jsem jela do Prahy a na festival do Karlových Varů. Včera jsem byla na schůzce brněnských toastmasterů, pořádají prý nějaký kemp, tak bych si tam chtěla zlepšit prezentační dovednosti. Ještě mě čeká letní škola programování, kromě toho se zaučuju v nové práci, mívám velké výdaje, takže potřebuju brigádu i během školního roku (smích).
To je spousta aktivit.
Vždycky jsem měla prázdniny přesně naplánované už měsíc nebo dva dopředu, letos jsem to nechala osudu a užívám si to.
Co tě nejvíc baví ve škole?
Důležitější než výuka pro mě jsou mimoškolní aktivity, takže často chybím. Třeba vzdělávací konference mi dá víc, než když musím sedět a poslouchat fakta, která si můžu sama přečíst. Chtěla jsem si zažádat o individuální výuku, ale vedení školy je proti – prý ji můžou mít jen sportovci a to já rozhodně nejsem. Nakonec jsem se naštěstí s panem ředitelem domluvila, že mě podrží, kdyby mě učitelé nechtěli kvůli příliš velké absenci klasifikovat.
Chystáš se studovat dál?
Určitě! Studium mě baví, jen mi nevyhovuje styl výuky u nás na škole. Když jsem ale přemýšlela, jaký obor si vybrat, k ničemu jsem se nedobrala. Myslela jsem si, že dostanu nějaké doporučení v mentoringovém programu, kam jsem se přihlásila, ale mám v tom spíš ještě větší zmatek. Předtím jsem si byla jistá, že chci zůstat v Česku, ale mentorka mi dala přehled škol všude na světě. Mám otevřených tolik možností, že nejsem schopná se rozhodnout. Teď jdu do třeťáku, takže už na to mám jen dva roky. Aspoň vím, z čeho chci maturovat – z matematiky, angličtiny, češtiny a španělštiny.
Zmínila jsi mentoringový program. V čem spočívá?
Je určený pro středoškoláky a jeho cílem je vytvořit s mentorem společný projekt. Na jeho zpracování jsme měli půl roku a na konci programu měl každý prezentaci. Já pracovala na vzdělávací přednášce s názvem „Multikulti svět“, což bylo zrovna aktuální téma vzhledem k vlně strachu z uprchlíků a převládajícím názorům typu „vemte vidle a vyžeňte je“. Chtěla jsem proto vysvětlit pojmy jako integrace a asimilace a reflektovat aktuální dění.
Jsi koordinátorkou dobrovolníků organizace AFS, který u nás pořádá výměnné pobyty pro středoškoláky. Jak ses k tomu dostala?
Všechno začalo, když mi bylo třináct a jela jsem do Belgie v rámci vzdělávacího projektu na kosmonautský výcvik. Seznámila jsem se se slečnou, která dobrovolničí, a velmi mě to nadchlo. Byla jsem ale ještě moc mladá, takže jsem musela dva roky počkat, než jsem se zapojila.
Co přesně máš v AFS na starosti?
Naše organizace zajišťuje pobyt u nás pro studenty, kteří sem přijíždí z celého světa, a naopak české středoškoláky vysíláme do ciziny. Já zajišťuju pro studenty, kteří sem přijedou, kontakt s hostitelskými rodinami a obecně se starám o to, aby byli všichni spokojení a celý systém hladce fungoval. Organizujeme pro naše svěřence i spoustu akcí; každý měsíc pořádáme pravidelná setkání, před Vánoci si dáváme dárky a představujeme české tradice, v dubnu jezdíme na výlet. Například letos jsme byli na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.
Ze kterých zemí sem studenti nejčastěji jezdí?
Z celé Evropy, ale i z Japonska, Thajska, z Indie nebo z Ghany, často přijedou i Američani. Většinou jsou to studenti od patnácti do osmnácti let, ale v některých zemích to funguje jinak. Například Belgičani jezdí na programy až potom, co odmaturují, Rusové naopak přijíždějí velmi mladí, protože maturují už v šestnácti.
Jak přesně probíhá spolupráce s rodinami a školami?
Rodina si vybere studenta, aby jejich soužití klapalo: když například sportují, nevezmou si pecivála. Podle toho, kde rodina bydlí, se pak snažíme domluvit s nejbližší školou. Zároveň ale s každým pracujeme individuálně, aby mu pobyt dal co nejvíc. Když doma třeba někdo studoval design, najdeme školu, kde má možnost ve studiu pokračovat. Když sem studenti přijedou, jsou často zmatení a neumí jiný jazyk než svou mateřštinu. Postupně se zlepší v angličtině, my na ně ale mluvíme česky. Při odjezdu potom zvládají i češtinu a často používají i obraty, které sama neznám. Líbí se mi taky, jak se lidi během pobytu změní a odjíždí dospělejší. Jeden student z Paraguaye, který mě nejdřív velmi rozčiloval a dělal problémy, byl na konci pobytu mnohem pokornější a nápomocnější. Bylo úžasné tu proměnu sledovat!
Jak se člověk může zapojit?
Přes naše stránky afs.cz, kde je potřeba jen vyplnit kontaktní formulář. My se pak zájemcům ozveme a zajdeme si na kafe, kde jim vysvětlíme, jak náš program funguje. Teď máme zrovna dobrovolníků málo, takže by se další určitě hodili!
Vyrazila jsi v rámci projektu sama někam do zahraničí?
Přes AFS jsem nikde nebyla, ale jinak cestuju moc ráda, zatím jen po Evropě. Asi do patnácti jsem byla jenom normální turistkou, v poslední době navštěvuju zahraničí v rámci různých projektů na delší dobu. Nedávno jsem v rámci biotechnologického týdne bydlela v Litvě v rodině, jedla jsem místní jídlo a poznávala tradice, naučila jsem se pár slov z jejich krkolomného jazyka. V rámci stejného projektu jsem se potom podívala do Německa. Koncem prázdnin chceme jet s kamarádkou do Maďarska a líbí se mi i v Polsku, takže na internetu sleduju levné letenky a jízdenky.
Máš nějakou vysněnou zemi, kam by ses ráda podívala?
Láká mě Jižní Amerika, protože jsem poznala tamní studenty a líbí se mi jejich mentalita. Navíc mají úžasné jídlo, třeba argentinské vánoční cukroví. Jinak ale přímo vysněnou zemi nemám, věřím, že se vyskytnu ve správnou chvíli na správném místě. Jsem připravená přijímat nové výzvy, takže se dostanu i tam, kam jsem neplánovala, a předčí to moje očekávání.
Čemu dalšímu se ještě věnuješ?
Nerada mluvím o tom, co všechno dělám, protože to může působit namyšleně. Baví mě se učit jazyky – čínštinu, ve škole španělštinu, angličtinu a latinu. Mimo to ještě ruštinu a němčinu, k tomu mě přemluvila mamka. Kromě jazyků se věnuju náhodným věcem, které mě zrovna napadnou. Včera jsem začala zakládat školní parlament, o čemž mluvila spousta lidí, ale nic pro to neudělali. Já mám jasnou vizi, co bych u nás na škole chtěla změnit, takže to chci prosadit, ačkoliv nemám ráda politiku a dohadování.
Podporují tě rodiče v tvých aktivitách?
Žiju s maminkou a stalo se pro nás tradicí, že mi večer přijde dát dobrou noc a já jí s potutelným úsměvem řeknu: „Mami, víš, já bych se ráda účastnila…“ a pak vyjmenuju, co jsem si zas vymyslela. Naposledy jsem jí oznámila, že bych se chtěla zúčastnit online studia zahraniční univerzity a udělat si certifikát v makroekonomii. To stojí jedenáct tisíc, takže se můj návrh nesetkal s úspěchem. Já už ale mám plán, kde na to vezmu. Vždycky přijdu s něčím nereálným, pak se snažíme najít kompromis, který bude vyhovovat nám oběma.
Jak si rozumíš se svými vrstevníky?
Snažím se obklopovat lidmi, kteří mi něco dávají. Ze spolužáků je mi občas smutno, mám pocit, že v životě nemají vyšší cíl než dobré známky ve škole. Pro mě důležité nejsou, protože vím, že se mě na to nikdo ptát nebude. Nevím, jak v nich probudit aktivitu třeba v rámci zmíněného školního parlamentu. Je to těžké, protože hodně lidí v mém věku neví, jaké mají možnosti. Chtěla bych jim je ukázat, ale mám dojem, že nesdílíme stejné hodnoty.
Pro mnohé lidi je ale tvůj život určitě inspirativní. Máš představu, kam se tvoje aktivity budou vyvíjet do budoucna?
Zrovna o tom píšu článek na svůj blog, kde rozebírám, jak moc mám otevřené možnosti. Můžu se rozhodnout pro cokoliv, je ale důležité uvědomit si například, do kolika let chce člověk pracovat. Návodů, jak být do třiceti v balíku, je všude dost. Já ale budu radši pracovat klidně do smrti, když za sebou budu moct každý den zavřít dveře kanceláře a mít volno. Chci, aby mě práce bavila, ne, aby ovládala můj život.
Dobrovolnictví jako cesta ke změně
Zaujala tě myšlenka dobrovolnictví? Chceš potkávat nové lidi z všech koutů světa a přitom získávat nové zkušenosti a dovednosti, které jsou potřebné v dnešním globálním světě? Staň se součástí mezinárodní skupiny aktivních lidí, kteří pomáhají, aby se mezikulturní porozumění ve společnosti stalo realitou. Pokud se i ty chceš stát součástí AFS: