21/7/2010 - Rozhovor s rodinou Kreslových z Ústí nad Labem, kteří u sebe doma hostili thajskou studentku Tete
1. Proč jste se rozhodli hostit zahraničního studenta?
Na zastávce autobusu jsem náhodou našla letáček AFS, přečetla jsem si ho spíše z nudy, stihla jsem si napsat jen telefon, a už při cestě autobusem jsem přemýšlela, že by to nebylo špatné. Starší dcera se přestěhovala za prací a studiem do Prahy, a mladší byla docela nešťastná, že bude sama. Úplně nejdůležitější byl první telefonický rozhovor, protože paní na tf. byla velmi příjemná, děkovala za naše správné rozhodnutí a teprve potom jsem měla kontakt na www stránky, kde jsem si našla více informací. I ty byly rozhodující, protože mě zaujaly a na mé rozhodnutí měly velký vliv.
2. Proč jste si vybrali právě organizace AFS?
Byla to pouze náhoda. Starší dcera byla v hostitelské rodině přes jinou organizaci, ale tato zkušenost pro nás byla bohužel negativní. Byla v Rakousku, ale u arabské rodiny a nebyla spokojená, chtěli jsme rodinu měnit. Také cena ve srovnání s AFS byla velmi vysoká a neodpovídala skutečnosti.
3. Co jste od hoštění zahraničního studenta očekávali.
Určitě především jazykové zdokonalení, jak pro nás dospělé a starší dceru, tak hlavně pro mladší dceru, která začínala ve škole s angličtinou. Já osobně hovořím lépe německy, takže jsem doufala, že po roce mluvení anglicky mi to pomůže. Samozřejmě, že jsme očekávali i poznání jiné kultury, a novou dceru.
4. Jak se vaše očekávání setkala s realitou, když jste hostili Vašeho prvního studenta?
Myslím, že jsme měli štěstí a že očekávání se splnila. Našli jsme novou dceru a loučení bude hooodně smutné.
5. Věděli jste předem jak na hoštění studenta?
Prostudovali jsme pečlivě veškeré příručky od AFS, a zúčastnili se všech setkání rodin, a poslouchali rady rodičů, kteří už zkušenosti měli. Realita byla tak napůl, prvně jsme měli pocit, že se naše studentka vymyká všem informacím o asijských studentech, později jsme ale pochopili, že se chová podle příruček i podle zkušeností ostatních, a že se vůbec všichni konkrétně Asiaté chovají naprosto stejně. Jen to tak na začátku nevypadalo.
Informace byly pravdivé, ale některé jsme pochopili až časem. Nechtěli jsme všechny rady dodržovat, ale pak se ukázalo, že jsou opodstatněné a že jim chování studentky odpovídá. Jako příklad uvedu, že se jim opravdu vše musí říkat vícekrát, že úsměv neznamená vždy spokojenost, že se nelze chovat pořád jako k hostovi, ale opravdu jako k členovi rodiny.Jinak je později těžké chtít něco po studentovi, který si zvykne na nicnedělání.
6. Jak často hostíte zahraničního studenta? Bylo to poprvé.
7. Co pro Vás bylo nejvíce překvapující během doby, kdy jste hostili studenta?
Myslím, že jsme měli větší obavy, a že koneckonců všechny děti jsou stejné, vybíravé v jídle, jsou veselé i smutné, potřebují rady a pomoc, hledají lásku a pochopení. Odlišnost kultur jsme nepocítili vůbec, jednak byla proškolená studentka, jednak my, takže jsme věděli o rozdílech a ona také, nepřekvapilo nás nic nijak významně.
8. Co se Vám líbí na hoštění zahraničních studentů? Asi úplně všechno,pomohlo nám to v angličtině, dcery mají novou sestru a kamarádku, naše rodina se v některých okamžicích snažila chovat lépe, tím myslím, že jsme začali opět jíst společně u stolu, nakupovat zdravější potraviny, nekřičet na sebe, a trávili jsme víkendy více na výletech, jednak, aby studentka poznala naše památky, a to bylo samozřejmě dobré i pro mladší dceru. Co bylo super, že jsme díky studentce jednak chodili na akce, které pořádala škola, nebo organizace AFS, téměř každý víkend něco probíhalo, a ještě jsme se mohli zúčastnit i akcí z kroužků, na které studentka chodila. Největšími zážitky pro nás byla třeba mezinárodní večeře, a ples AFS, ten byl nádherný, ta atmosféra, kdy byli studenti šerpováni, a tancovali naše české tance, a pak nás učili jejich národní tance, to nemělo chybu.Také setkání s ostatními rodinami, kdy jsme si popovídali a zasmáli se různým příběhům, které ostatní rodiny zažily, byla moc fajn.
9. Jak vypadá běžný víkend s hoštěným studentem?
Víkend už právě nebyl běžný, stále se něco plánovalo a dělo, mohli jsme vymýšlet něco sami, také si vybírala z akcí, které pořádala AFS pražská, nebo liberecká, a těchto akcí jsme se zúčastnovali také, nebo aspoň naše děti.
10. Přinesla Vám tato zkušenost něco?
Určitě si vážíme konkrétně studentů z Asie, i po hovorech s ostatními rodiči, protože do našich rodin přinesli klid a úsměv, a zpomalili naše hektické tempo. Ačkoliv musím přiznat, že jsme spíš donutili zrychlit my je, první české slovo naší studentky bylo určitě HONEM, RYCHLE, nebo tak něco..
11. A naopak, vzala Vám tato zkušenost něco?
Určitě se musí počítat s většími finančními výdaji, více se nakupuje, více se jezdí na výlety, je větší spotřeba vody, v zimě topení, protože studentkám z asijských zemí je stále zima.
12. Jak Vaše okolí a přátelé, rodina reagovali na fakt, že budete hostit zahraničního studenta?
Okolí reagovalo negativně v tom smyslu, že mělo spíše obavy, aby se jí něco nestalo, ale jinak nás všichni povzbudili a vždycky vypomohli, ať to bylo s radami na kroužky, na akce, s půjčením sportovního náčiní, apod.
13. Zůstáváte v kontaktu se studenty, když se vrátí domů?
Doufáme, že ano. V kontaktu jsme byli i hlavně s maminkou studentky,a dokonce jsme si již vyřídili návštěvu v prosinci, dva dny u nich v rodině, a potom budeme pokračovat k moři. Její maminka nám i poradila a zařídila konkrétní hotel a i v jejím rodném městě nás provede památkami.
14. Pomohla Vám tato zkušenost překonat stereotypy o odlišných kulturách?
Tu odlišnost kultury jsme nějak nevnímali, prostě se studentka chovala stejně jako naše děti, tj. vybíravá v některých jídlech, trošku líná na úklid, nádobí ze začátku ano, pak volala MYČKA, MYČKA, na akcích zmrzlinka.. Neviděli jsme rozdíly mezi našimi dětmi. Snad jen ty naše jsou trochu drzejší, zatímco thajské děti jsou moc hodné.
15. Zajímáte se o zvyky kultury, ze které pochází student, kterého hostíte?
Vždycky jsme se vyptávali, ona sama nám o nich vyprávěla, vždy to bylo zajímavé.
16. Přijímáte tyto zvyky, když hostíte studenta?
Zkoušeli jsme thajskou kuchyni, zvlášť proto, že manžel je kuchař a tak se zajímal o to víc. Naše studentka ale na rozdíl od příruček nejedla kořeněná jídla a chilli nechtěla vůbec, hodně se přizpůsobila našim jídlům,a dost často a ráda vařila.
17.Mohli byste zmínit/převyprávět nějakou úsměvnou historku s Vaším ,adoptovaným’ studentem, která jasně ukazuje střet kultur? Jak Vás to obohatilo?
Vzpomínám si na dvě, obě proběhly ze začátku hoštění, kdy ty zkušenosti byly malé. Jednou jsme se s manželem hádali, ani už nevím o čem, ale bylo to dost hlasité a malá dcera přišla, že Tete je smutná a sedí v pokoji..mysleli jsme, že je právě nešťastná z nás, že jsme nezvládli emoce, a jak píší příručky, takových lidí si Thajci neváží, tak jsem za ní šla a uklidňovala ji, že u nás v Čechách na sebe lidi sice křičí, ale že to neznamená, že se nemají rádi. Tete se začala smát, že ona to ví, že byla poučena, a že je smutná, protože dostala ve škole čtyřku z francouzštiny, a že jí to nejde. Vždy jsme večeřeli kolem 19. Hodiny, malá si vzpomněla, že má mít do školy herbář. Ten den pršelo, ale nechtěla jsem, aby dostala poznámku, tak jsme vyrazili na kytky a ty jsem pak sušila v troubě, aby byly suché. Bylo zrovna 19 hodin, vonělo to po bytě, a studentka si myslela, že to bude večeře. Moc nadšeně se netvářila, ale řekli jsme jí, že si k tomu může vzít chleba. Chudinka pořád koukala do trouby, která ta kytka by byla pro ni nejlepší. No, nakonec jsme se tomu všichni smáli.
18. Když jste měli/máte tu možnost hostit zahraničního studenta a víte,jak to probíhá, byli by jste tak , odvážní’ a poslali svoje děti na stejný program do zahraničí? Proč? Proč ne?
Starší dcera byla s jinou organizací, ale jak jsem psala na začátku, zkušenost byla velmi negativní. Takže s AFS bych dítě určitě poslala a s klidným svědomím. Byl u nás na začátku člověk, který nám dal spoustu rad, podíval se po bytě, máme k ruce kontaktní osobu po celou dobu pobytu. Organizace, přes kterou byla dcera, stála mnohem více peněz a nikdo tu rodinu nekontroloval, nepořádaly se žádné akce a rodina jí dala opravdu jen stravu, ani jí neporadila jak se dostane do školy,o společném výletě ani nemluvě.
19.Byli jste v nějakém kontaktu s pravou rodinou studenta, kterého jste hostili,nebo jste se zhostili ,rodičovství all inclusive’? Bylo to těžké? Cítili jste nějaký tlak?
Ano, v kontaktu jsme byli hned před příjezdem,jak se studentkou, tak s její maminkou, a s maminkou jsme si psaly i posílaly fotografie během celého roku, aby měla co nejvíce informací. Jako matka jsem si říkala, že nebude mít takové obavy, když bude vědět, co její dcera dělá a jak se má, že je zdravá apod. Odpovědnost za studentku jsme cítili úplně stejně, jako za vlastní děti, to znamená, že jsme chtěli vědět kde je a s kým, kdy přijde. Naštěstí ona se spíš držela doma, rozhodně nechodila sama někam na diskotéky. Spíš se stýkala se spolužačkami v kavárně, také s kontaktní osobu, nebo s ostatními studenty AFS v Praze. My jsme vyhledávali i setkání s ostatními rodinami, mimo setkání pořádané AFS, a ty rozhovory byly k nezaplacení. Myslím, že jsme našli i nové přátele v těchto rodinách.
20.Setkali jste se nějakými vážnými problémy během hostování zahraničního studenta? Jak jste si s nimi poradili?
Naštěstí ne, asi jsme měli štěstí na studentku, která opravdu zapadla do naší rodiny, nejsme příliš sportovní, raději to dobré jídlo a kultura, a takovou jsme měli i studentku, vyloženě antisportovní. Ale na výlety a za kulturou jsme chodili často a vyhovovalo to oběma stranám.
- 21. Když jste si nebyli s něčím jistí, nevěděli jste jak řešit nastalou situaci – pomohlo Vám AFS nějak?*
Měli jsme problémy ze začátku s cizineckou policií a bytovým družstvem, v tom nám AFS pomohla, protože u nás ve městě nebyly vůbec žádné zkušenosti úřadů s hostitelskými rodinami. Také nám AFS pomohla s umístěním na gymnázium, kde nám vyšlo vedení školy i třídní profesorka maximálně vstříc, zatímco jiné školy vyžadovaly finance. Tete mohla navštěvovat i sborový zpěv a orchestr školy, a také profesoři ve svém volnu ji vzali např. do divadla, kina, na koncerty apod. Štěstí jsme měli i na jiné lidi kolem, ať už na učitelku mladší dcery, která ji bezplatně učila celý rok piano, a ještě jí pomohla s přihlášením do další umělecké školy. Třídní profesorka se spolužáky jí dokonce sami uspořádali narozeninový i rozlučkový večírek. V podstatě nám všichni kolem hodně pomáhali.
 |
Verze pro tisk |
