Aneta na svůj roční AFS program v Německu získala stipendium do Honorárního konzulátu ČR ve Stuttgartu. Co jí studium v Německu přineslo a na co si nikdy nezvykla? Dočtete se v jejím vyprávění.
„Můj roční pobyt v Německu mi přinesl ty nejkrásnější, ale zároveň i těžší chvíle mého života. Ale i tak bych těchto deset měsíců v Německu za nic nevyměnila.
Největší změnou na programu byla změna hostitelské rodiny. To bylo mé nejtěžší a zároveň to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala. Bylo to rozhodnutí, kterým jsem si nebyla jistá, protože si neustále říkáte, co když to znova nedopadne. V mém případě to ale dopadlo dobře a já nemůžu říct nic jiného, než že jsem za to vděčná.
Naštěstí jsem se neodstěhovala tak daleko a mohla jsem chodit do třídy, ve které jsem začínala. A i když jsem si ještě v lednu myslela, že by mi nevadilo, kdybych musela i kvůli změně hostitelské rodiny změnit i školu, tak jsem ráda, že se to nestalo. Ve své třídě jsem našla kamarádství, které doufám, že potrvají ještě dlouho po mém návratu do Česka.
Nejvíc kamarádů jsem si stejně ale našla přes AFS. V mé vesnici bydlela také výměnná studentka, která tedy přijela s jinou organizací. Ale velké plus bylo, že pochází ze Slovenska, takže jsme si obě mohly procvičit naši češtinu a slovenštinu. Mnohokrát jsme se ale spolu nedomluvily vůbec a to jsme pak přepínaly do němčiny. Dokázaly jsme spolu mluvit, i když němčina není ani jedné z nás náš mateřský jazyk. A přesně toto byl jeden z mých cílů, kterého jsem chtěla za rok na programu dosáhnout. Dokázat se domluvit německy za jakékoliv situace. A myslím, že se mi to povedlo. Samozřejmě další cíl byl poznat německou kulturu a vůbec život v Německu. Samozřejmě, že tak velké rozdíly mezi Českem a Německem nejsou, ale i tak se pár rozdílů našlo.
Na jeden z těchto rozdílů jsem si nemohla zvyknout a to, že se všude chodí včas. Já jsem člověk, který není moc na čas a v Německu mi to občas dělalo problémy. Němci ale také nejsou úplně přesní, jak si myslí. Tento fakt moc nechápu – Němci musí být všude minimálně o 30 minut dřív, ale německé vlaky mají každý den alespoň hodinu zpoždění. Také se vše plánuje měsíc dopředu a vše musí být do puntíku výborně připravené.
Bude mi chybět německé jídlo. Někdo by si řekl, že to přece musí být stejné jako v Česku, když jsme sousedi, ale není to úplně tak. Např. Němci si hodně potrpí na to, aby chleba byl co nejlepší, a to platí i u jejich Käsespätzle (sýrové špecle). I když vlastně u každé potraviny.
Rok v Německu mi ukázal nový svět, kulturu, lidi, ale také mi ukázal, že už nejsem ta, která na začátku září do Německa přijela. Naučila jsem se zodpovědnosti a samostatnosti a to je pro mě asi ten největší úspěch. Rok v Německu mi přinesl šťastné, ale i smutné zážitky, spoustu přátel a to německých, ale i z různých koutů světa. Především mi ale dal nejlepší hostitelskou rodinu a za to jsem velmi vděčná.“
Aneta, roční program v Německu, stipendium Stuttgart