S Alessiou, teda Ali (jak jí říká její hostitelská maminka), jsem se seznámila přes AFS, kde pracuji jako dobrovolnice. K mojí práci mimo jiné patří jednou měsíčně Ali kontaktovat, popřípadě se s ní sejít a zjistit, jak se daří a zdali nemá nějaký problém. Při našem prvním setkání mě ohromilo, jak je tato malá a usměvavá slečna, žijící nedaleko Benátek, komunikativní a přátelská. Došlo mi, že Ali pochází z daleko otevřenější kultury, než je ta naše česká. V rozhovoru, který jsem s Ali pro Vás připravila mě například zajímalo, proč si pro svůj AFS program vybrala Českou republiku. Její odpovědi mě přiměly zamyslet se také nad naší českou kulturou.
Proč ses vlastně rozhodla odjet na mezikulturní program?
„Chtěla jsem poznat něco nového a neznámého, něco, co u nás nikdo nezná a není to obvyklá země, jako např. USA. Také jsem chtěla poznat novou kulturu, seznámit se s novými lidmi a zbavit se každodenní rutiny. Myslím si, že tento zážitek je velká zkušenost, která mi přinese spoustu výhod do budoucího života a chtěla jsem překonat tuhle výzvu.“
Proč teda Česká republika? Podle většiny Čechů přece nejsme ničím zajímaví, naše země je nudná a není tu nic k vidění.
„Vlastně mi tolik ani nezáleželo na zemi, do které pojedu, ale vlastně bylo jednoduché se sem dostat, protože zájem není tak veliký. A vlastně jsem si říkala proč nepoznat tuhle malou část Ruska? Ale teď už vím, že Čechy nejsou Rusko a lidé tady nemají Rusko zrovna v lásce, takže to už neříkám! Své volby ale nelituji. Češi jsou sice docela chladní a nenavazují přátelství s cizinci tak snadno, jako jiné národy, ale když je poznáte, stojí to za to!“ Pak jsme si spolu dlouho povídali o krásách Prahy a Česka, protože jich není málo.
Jak by se ti líbilo tu dostudovat nebo rovnou zůstat?
„No to asi ne, ale navštěvovat to tady a dělat výlety bych určitě moc ráda. Je tady spoustu míst na kterých jsem nebyla a ráda bych je někdy viděla. Ale uvidíme, co se stane a třeba změním názor.“ U této otázky mě Ali pozvala k ní do Itálie, a to se nedalo odmítnout! Doufám, že Benátky se mi budou líbit aspoň z poloviny tak, jako se jí líbí Praha.
A co si vlastně myslíš o jídle? Musí to být oproti Itálii být velká změna.
„Miluju to!“ prohlásila Ali česky, a to mě rozesmálo (vždy mám radost z pokroků ve znalostech češtiny, nebo když se snaží kombinovat češtinu s angličtinou). Moc ráda prý zkouší a ochutnává nová jídla a naši kuchyni si oblíbila a o tom jsem se i sama přesvědčila, když na návštěvě u mojí babičky tahle drobounká holčina snědla šest knedlíků, kachnu a zelí. Má ráda maso, ale co jí tady chybí je samozřejmě dobrá pizza a těstoviny a na otázku co ti chybí nejvíce, automaticky odpověděla „lasagne.“
Jak vycházíš s ostatními studenty a hostitelskou rodinou?
„S ostatními studenty se vídáme velice často a většinu aktivit podnikáme společně. Jsem opravdu ráda za tuhle partu lidí. Hostitelskou rodinu jsem si snad ani nemohla přát lepší. Jsou na mě velice milí a vždy se mnou počítají a připadám si jako doma.“
Tahle sympatická a milá slečna svým úsměvem a snahou naučit se něco nového, okouzlí snad každého. Teď si spokojeně cestuje po některých Evropských zemích a poznává i střípky z jiných zemí. Doufám, že většina studentů si naši malou zemičku zamiluje stejně a budou se sem rádi vracet. Ali sice ze začátku chyběli kamarádi, rodina, moře a některé vůně domova, ale nelituje jediného dne tady a každý si podle ní má jít za svým snem a toho se budu držet, když vidím její štěstí! Já se sice na pobyt odjet bála, ale teď už bych neváhala, proto jsem ráda, když vidím, jak jsou tu studenti šťastní a Ali je toho skvělým příkladem.
Natálie Vildnerová, dobrovolnice AFS, DOS Ústecko