Hola, jsem Kateřina 🙂 I když už je to pár týdnů, co jsem opustila svůj malý ráj na Kostarice a přiletěla zpátky do Česka, doteď stále netuším, jak se mám vlastně cítit. Když se ohlédnu za všemi těmi úžasnými i ne tak úžasnými zážitky, vždycky pro mě bude tenhle pobyt jedním z nejlepších rozhodnutí, do kterých jsem se pustila, a jsem za tuhle možnost vděčná jak AFS, tak svým rodičům. Jednou jsem už článek o tom, jak se žije ve Střední Americe, psala. Teď mám sice vše za sebou, za to jsem ale o něco moudřejší (možná) a pokusím se tu o menší evaluaci a předání pár friendly rad.
Zemi jsem si vybrala hlavně kvůli jazyku. Na Kostariku jsem odjela s nulovou znalostí španělštiny a vrátila se víc než spokojená – sama vím, že to není perfektní, ale dostat se z ničeho na A2/B1 za pět měsíců je pro mě obrovskej úspěch. Teď bych řekla, že můžu udržet v pohodě konverzaci, a tak nějak se vyhrabat z jakékoliv situace. A tip pro budoucí studenty – nebojte se dělat chyby, pořád se ptejte, a hlavně mluvte a mluvte, úplně se všema, i když si připadáte naprosto otravní a nějaké ty pohledy místních si neberte osobně 😀 Děláte to sami pro sebe! Můžete například poprosit učitele o poskytnutí učebních materiálů na vaší úrovni a podobně. Už za první měsíc uvidíte pokrok a za dva se budete cítit více comfortable v ovládání jazyka. Co bych udělala zpětně jinak, je možná jen více se soustředit na gramatiku a nedohánět ji až po programu (guilty).
Měla jsem štěstí na lidi okolo sebe, a hlavně na rodinu, kterou jsem byla doslova obklopená (jakože doslova, celá ulice se skládala z mých “příbuzných”). Samozřejmě jsem měla neskutečný strach z toho, jestli zapadnu a jestli se mezi nimi budu cítit dobře. Taky jsem vůbec nevěděla, jak budu zvládat domácnost v malém domečku se třemi dalšími sourozenci. Když jsem ale přijela, mozek z toho stresu přepnul do fight or flight modu a naučila jsem se na interakce s lidma nahlížet z úplně jiného úhlu, přestala mít nereálná očekávání a snažila se ostatní přijímat přesně takový, jací jsou. Zanedlouho, ani nevím jak, jsem s rodinou vtipkovala, jezdila na výlety a připadala si jednou z nich. A kdyby to náhodou tak nedopadlo, pořád jsem věděla, že vyměnit rodinu nebo se minimálně obrátit na někoho z AFS, by bylo stejně tak úplně okay a neznamenalo by to moje selhání (tučný vykřičník!).
Kostaričané jsou neuvěřitelně přátelští, otevření a nápomocní lidé a bylo až moc lehké si najít přátele – ve škole i mimo ni. Přesto jsem se neustále snažila bavit se s novými lidmi a prostě se snažila vytěžit z toho co nejvíc. Samozřejmě, že si nemusíte sednout s každým, a ne každý přátelství bude na celý život, ale to patří k životu a důležitý je, že jsem vše zkusila a dělala to, v čem jsem se cítila safe. Celkově jsem si stejně časem našla silná přátelství se spolužáky nebo ostatními studenty z AFS, kteří mě tahali na sportovní utkání, výlety nebo různé akce. A přesně tihle lidé tvořili (a stále tvoří) jednu z nejkrásnějších částí programu, která mě dělala šťastnou. Takže rada v tomhle? Ano, dělejte první kroky a nečekejte, že se vše samo vyřeší, ale nebuďte na sebe moc tvrdí a v ostatním se nechte tak trochu unášet osudem, ono to vyjde.
Každý, fakt každý den jsem prožila naplno (krom týdne s rýmičkou) a šla spát s nadšením a hrdostí, že jsem zase o něco víc vystoupila ze své komfortní zóny. Ať už jsem se seznámila s novým člověkem, naučila se něco nového, poznala nové místo nebo jedla špagety s rýží (kultura??). Zažívat neustálou změnu byl krásný pocit, který se stal závislostí. Takže kdybych měla zvolit jedinou věc, kterou jsem si odvezla, kromě pura vida lifestylu (= aneb buď pozitivní a nestarej se o názory ostatních), tak by to bylo snažit se nepromrhat ani jeden den a prostě si jet to svoje. To mi připomíná, že na začátku mi nějaký dobrovolník řekl, jak opravdu začal žít až po absolvování programu, a i když to zní jako naprostý klišé, je to přesně to, co se tady snažím vysvětlit.
Takže na závěr – jestli se taky chystáte s AFS někam vydat, dejte do toho prosím všechno, zkoušejte věci, o kterých byste normálně ani nepřemýšleli, vystupte ze své komfortní zóny a užijte si to tak, abyste nemuseli ničeho litovat. A hlavně pamatujte, že všechno, čím si v hlavě procházíte, je naprosto v pohodě a musíte být sami na sebe milí! Jděte do toho a ničeho se nebojte, zvládnete to a vždycky získáte víc, než si myslíte.
Hasta pronto 🙂
– Kateřina Š., semestrální program v Kostarice ve školním roce 2021/2022
Zažij střední školu v zahraničí
Láká tě prožít podobné dobrodružství jako Kačka? Naučit se nový cizí jazyk na druhé straně světa? Výměnný studijní program je zážitek, který každému studentovi přinese zkušenosti a nadhled potřebné pro současný svět. Pokud i tebe láká myšlenka střední školy za hranicemi České republiky, neváhej a kontaktuj naši koordinátorku Zuzanu. Již zítra můžeš být o krok blíž svému snu! Více informací o AFS studijních programech a konkrétní nabídku možných destinací nalezneš zde: www.afs.cz/studium-v-zahranici/
Spojit se s námi můžeš také přes kontaktní formulář a my se ti ozveme do tří pracovních dní: www.afs.cz/kontaktni-formular/
Zuzana Čučková
AFS koordinátorka studia v zahraničí
E: [email protected]
M: 606 704 100