Jmenuji se Anna Mašínová, a právě trávím ty nejkrásnější měsíce mého života. Na začátku září jsem přiletěla do Paříže jako stipendijní semestrální studentka programu AFS ve Francii. Zde jsem absolvovala krátké třídenní soustředění s ostatními AFS studenty. Během těchto náročných dnů jsme stihli probrat pravidla AFS, možné problémy na programu a stihli jsme vyhlídkovou jízdu po Paříži. Následně jsme se vydali na jih Francie. Tam na nás čekala místní dobrovolnická skupina, a hlavně moje hostitelská rodina. Náš dům je v malé vesničce vzdálené 12 kilometrů od města Bolléne, kam chodím do školy. Byla jsem trochu překvapená, že náš dům je pouze bungalov, ale to je v této oblasti normální. Hned další den jsem šla poprvé do školy. Do našeho lycea chodí zhruba 700 studentů, kteří jsou podle věku rozděleni do 3 tříd. Dalším rozdělení je podle zaměření: ES – ekonomicko-sociální, S-přírodovědná a L – literární. Moje hostitelská rodina mě kvůli mé lásce k přírodním vědám přihlásila do třídy S. Moji spolužáci jsou velmi přátelští, hned se se mnou začali bavit a ukázali mi školu. Moje nadšení opadlo během první hodiny matematiky, kdy se úroveň učiva vůbec nedala srovnat s českou úrovní a já jsem byla totálně zmatená. Naštěstí jsem se zase uklidnila během fyziky, kdy jsem rozuměla celému výkladu. Začátky opravdu nebyly snadné, nevěděla jsem, jak tady chodí vyučování, a musela jsem se začlenit do kolektivu. Naštěstí jsem do Francie odjížděla s docela solidní úrovní francouzštiny, takže komunikace s rodinou od začátku nebyla problém, což byla výhoda oproti ostatním zahraničním studentům. Na svém programu jsem potkala spoustu zajímavých lidí ze všech koutů světa. Mezi moje nejlepší výměnné kamarády patří: Parth z Indie, Omi a Teesunda z Thajska, Miyu z Japonska a Livia z Rakouska. Společně jezdíme na akce pořádané AFS a v prosinci spolu pojedeme na vánoční trhy do Lyonu. Často spolu probíráme rozdíly mezi našimi kulturami. Jednou z takových nejzajímavějších věcí, jsou různé zvuky zvířat, protože opravdu každý národ to má jinak. Během třech měsíců jsem se svojí rodinou navštívila spoustu zajímavých míst. Společně jsme strávili týden prázdnin v Saint-Étienne, kde žije zbytek rodiny, dále jsme byli na kulturní prohlídce Lyonu a Orange. S mojí kamarádkou Helenou z Dánska jsme byly celý den v Avignonu. Zároveň nezapomínám reprezentovat svoji zemi, několikrát jsem pro svoji rodinu vařila české jídlo, na akci mezinárodního jídla od AFS jsem připravovala bramborový salát, který sklidil ohromný úspěch. Pozoruji obrovský posun, co se jazykové vybavenosti týče. O vyučovacích hodinách jsem schopná sledovat výklad i si sama dělat zápisky, které učitel diktuje. Moje známky patři mezi jedny z nejlepších ve třídě. Mám hlavně radost, že mé studijní výsledky jsou odměnou pro moji hostitelskou rodinu. Dokonce mi bylo ze strany školy nabídnuto, jestli tu nechci odmaturovat společně s ostatními. Nabídka je to opravdu lákavá, ale musela bych si zároveň doplnit zkouškou z francouzštiny, kterou ostatní splnili minulý rok. Největší překážkou je zkouška z druhého cizího jazyka, italštiny. Zkouška je na úrovni B1, a já se svojí slabou A2 si na to opravdu netroufnu. Nicméně moje hostitelská rodina dostala dopis od učitelského sboru, kde vyzdvihují mé studijní kvality, a měli opravdu radost. Do společenského života jsem se taky začlenila. Jsem v partě šesti úžasných lidí, se kterými každý den chodím na obědy do školní jídelny, a taky spolu chodíme po škole do města. Rodina mi tu našla klub orientačního běhu, takže se svému koníčku mohu věnovat i v zahraničí. Jsem tady moc spokojená, vůbec mi nechybí moje česká rodina. Po svém návratu do ČR mě čeká jazyková zkouška na úrovni C1. Taky bych se chtěla dál věnovat práci pro AFS jako dobrovolnice. Mám v plánu uspořádat besedy pro studenty z mojí školy o studiu v zahraničí. Navíc se moje rodina rozhodla, že bychom chtěli od září 2019 hostit. Zbývají mi tu poslední dva měsíce, tak se je budu snažit užít na maximum a taky si ještě trochu vylepšit francouzštinu.
Anička H., studentka AFS