Článek Evy Greplové
Vzít si studenta byla jedna impulzivní myšlenka z našeho rodinného výletu, kde jsme narazili na stánek AFS a dostali letáček s informací o této možnosti. Zkontaktovali jsme tedy kancelář a získali jsme našeho prvního studenta.
Hoštění je prima. Jen si podle mě musíte uvědomit na začátku dvě důležité věci. Ta první je, že získáte trochu jiný pohled na Vaši vlastní rodinu, na to jak fungujete, jaké jsou vaše děti. To druhá a snad ještě důležitější myšlenka je, že hoštěný student přijel do ČR za poznáním a zkušeností, nikoli abychom ho zde převychovávali. Vždyť, co bychom si sami přáli pro naše vlastní děti, než aby si pobyt užily a cítily se šťastné.
Naše rodina tedy již hostila několikrát. Zjistili jsme, že pro nás je příjemnější sdílet domácnost se studentkou, přece jen je nás doma víc holek. Hoštění nám vždy přineslo spoustu báječných zážitků a poznatků. Díky studentům lépe poznáváme krásná místa ČR, a že jich je nevyčerpatelně, děláme více rodinných výletů než předtím, kdy nás to táhlo spíš jen k moři. Takže pro naše děti příjemné poznání do dějepisu a zeměpisu.
Každý člen naší rodiny si uvědomil, jak na tom je nebo není s komunikací a s angličtinou obzvlášť. Kromě malých dětí, a ty jsou zas tak bezprostřední, že je to rozhodně nerozhodí, že nerozumí, přinesou „Člověče, nezlob se“ nebo „Černého Petra“ a mezinárodní hry mohou začít.
Hoštění nám dalo poznat nové kultury, myšlení lidí a také, že to, co je pro nás samozřejmost, nemusí už platit nikde na světě.
A zážitky? Když student z Paraguaye vidí poprvé padat sníh, poprvé se postaví na brusle na zamrzlém rybníce a naše malé děti mu k tomu ještě statečně podrážejí nohy hokejkou. Vy vidíte to štěstí v očích. Štěstí, které je pro nás tak samozřejmá věc. Když vidíte někoho poprvé sáňkovat a snažíte se mu vysvětlit, že venku je 5 pod nulou a nemůže jít ven jen ve svetříku. Když někdo poprvé vidí barvy podzimu s poletujícím listím nebo naopak z šedi zimy se probudit jaro. Když někdo vychází lážo plážo na autobus, který jede jen jeden ráno z naší vesnice a vy ho MUSÍTE stihnout, protože to tu nefunguje jako v Jižní Americe, hodina sem, hodina tam. Jsou to nervy, ale krásné.
Letos hostíme studentku z Itálie. Vybrali jsme si ji, protože závodně plavala a naše děti se plavání také věnují. Je to velmi milá, komunikativní dívka, která do naší rodiny okamžitě zapadla, jakoby s námi bydlela odjakživa. Pobyt má na rok, ale čas s ní běží, že se mi ani nechce pomyslet, že se budeme muset za chvilku rozloučit. Asi na letišti celá naše rodina při loučení zamáčkne hodně slz, tak hluboko je Alessia v našich srdcích. Alessia a má dcera Iva jsou stejně staré. Obě tedy získaly stejně starou sestru. A je s nimi opravdu sranda. Občas některá přijde ráno v oblečení, které je té druhé, a hrozně se podiví. No neva, jsou sestry. S ranním bojem o koupelnu, kdy si obě potřebují pudrovat hodinu nos, je ještě větší sranda, ale i v tom si holky udělaly systém. Ráno si vzájemně vaří čaj ke snídani a pak spolu jedou do Prahy do školy. Jsou jako blond and black, každá trochu jiná a přitom tak stejné.
Náš syn Roman konečně pochopil, že jeho znalost angličtiny je sice ve škole na jedna, ale že přeci jen potřebuje více těch komunikačních schopností než-li školních frází. Takže i jeho komunikace se studenty nutí k lepším výsledkům. On sám pochopil, jak je to pro něj důležité! A já jsem ráda, vždyť proto jsem se do hoštění pustila.
Také nás Alessia naučila vařit správné italské špagety, kávu a hlavně skvělé tiramisu. Vyhrála s ním i jednu AFS soutěž.
O prázdninách jedeme za italskou rodinou k nim do Pesara. Už se moc těšíme nejen na naši milou novou rodinu a moře, těšíme se, že poznáme Itálii jinak než z hotelového pokoje, pláže a výletu pro turisty.
Doma pomalu začínáme diskutovat, jakého studenta bychom si přáli další rok. Jestli zůstaneme v Evropě nebo chceme poznat Asii či se snad zas vrátit k Jižní Americe…???
Přála bych všem rodinám, ať student přinese světlo a čerstvý vánek do jejich rodin. Je to vynikající zkušenost a stačí tak málo – JEN SI TO UŽÍT.
Eva Greplová
hostitelská maminka