Hostit zahraničního studenta není jen o poskytnutí střechy nad hlavou. Pro mnoho rodin se z této zkušenosti stává hluboké osobní obohacení, které mění každodenní život, rozšiřuje obzory a přináší nová přátelství napříč kontinenty. Jednou z takových rodin je i hostitelská rodina Aneta a Václav z Teplic, která má s přijímáním studentů ze zahraničí bohaté zkušenosti.
“Původně jsme do hoštění šli s pragmatickým záměrem – chtěli jsme, aby naše děti poznaly jiné kultury a ideálně později samy v podobném programu vycestovali do světa. Rychle nám ale došlo, že největší dar dostáváme my dospělí a náš nejmladší, pětiletý Richard. Ten díky tomu vyrůstá v naprosto přirozeném dvojjazyčném prostředí a už teď mu nedělá problém přepínat mezi češtinou a angličtinou podle toho, s kým zrovna mluví.”
Zkušenost s hoštěním přináší do domácnosti nejen jazykovou pestrost, ale i každodenní kontakt s odlišnými kulturními zvyky. Rodina tak získává autentický vhled do života v jiných zemích bez nutnosti cestovat.
“Pro nás dospělé je to neuvěřitelné osvěžení rutiny a pravidelný trénink jazyka. Dozvídáme se detaily, které v žádném průvodci nenajdete, například, že v Japonsku si žáci sami uklízejí školu a polibek na veřejnosti je tabu. V Itálii si studenti jednou za rok ‘unesou’ školu a učí se bez učitelů, nebo nás v Argentině překvapilo fascinující propojení tradiční a moderní medicíny.”
Rodina hostila již několik zahraničních studentů třeba z Japonska či Itálie. Nyní hostí studentku z Argentiny, kterou přijali do své rodiny na deset měsíců a tak vzala Marty na dobrodružný vánoční výlet po Azurovém pobřeží svým karavanem. “Je to první studentka, která ježdění obytným autem dává s přehledem, což jsme moc rádi. Agáta loni s námi moc jezdit nechtěla, ono být zavřený třeba přes ty Vánoce 20 dní na 15 m2 není jednoduché.”
Život s hoštěným studentem ale není jen bezstarostná jízda. Přináší i výzvy, které prověřují trpělivost a schopnost přizpůsobení. Přesto rodina vnímá tuto zkušenost jednoznačně pozitivně.
“Jsme zkrátka pozitivní rodina, máme rádi lidi a rádi poznáváme nové země i města. Užíváme si život plnými doušky a hoštění je něco, co nás lidsky naplňuje. I když to občas není lehké a přináší to své peripetie, ten nadhled a obohacení za to stojí. Navíc, kdo by doma nechtěl mít vděčného teenagera, že?””
To nejcennější, co si rodina z této zkušenosti odnáší, jsou však dlouhodobé vztahy, které překračují hranice i čas.
“Nejhezčí na tom všem je, že ta přátelství zůstávají. Dodnes jsme v kontaktu s našimi úplně prvními studenty z Indonésie a Turecka (i když u nás byli jen na týden), píšeme si s Agátou z Itálie a překvapivě i se Sárou z Japonska, kterou jsme sice přímo nehostili, ale párkrát jsme ji ‘zachraňovali’ v krizových situacích. Je to zkrátka obohacení života pro obě strany!”