O AFS jsem se dozvěděla na začátku června. V té době jsem, při myšlence, kolik volných dnů mám tyto prázdniny, procházela všemožná zákoutí internetu a hledala něco, do čeho bych mohla investovat co největší procento času.

Možnost výměnného pobytu se mi na obrazovce počítače objevila také. I přestože jsem věděla, že na domlouvání něčeho takového je rozhodně příliš pozdě, na stránkách AFS jsem se pozastavila. Po pročítání zážitků studentů a zhlédnutí desítek fotek jsem se rozhodla stát se dobrovolníkem.

Zanedlouho se v mé e-mailové schránce objevilo několik možností, s čím mohu pomoci. Rozhodla jsem se stát kontaktní osobou studentovi z Itálie, který se v České republice měl zdržet na 3 měsíce.

Na začátku září jsem se vydala se spolužačkou na Svatý Kopeček, abychom se setkaly s jak olomouckou dobrovolnickou skupinou, tak i s výměnnými studenty a jejich hostitelskými rodinami. Počasí nám toho dne moc nepřálo, a proto jsme byli nuceni z piknikového setkání udělat setkání v kavárně.

Nejprve jsme se sešli s ostatními dobrovolníky, abychom se představili a vysvětlili si, co jak funguje. Poté jsme vyzbrojeni nálepkou s logem AFS vyrazili vyzvednout hostitelské rodiny a studenty. Student, kterému jsem byla kontaktní osobou, dorazil s dočasnou „mámou“, „sestrou“ a jezevčíkem. Všichni přítomní se rychle představili a zapovídali a rozhovor neustal ani na společné procházce po okolí, na kterou jsme se vydali, když se ukázalo slunce.

Asi o týden později jsme se vydali do Prahy na školení pro nováčky, kde jsem se rozhodla pokusit se pomoci v oblasti PR.

A tak tu jsem. O několik týdnů později se spoustou zážitků a připravená na další.

Zora Tichá, dobrovolnice za dobrovolnickou skupinu Olomoucko