Zde by se s tebou účastníci našich programů rádi podělili o jejich zkušenost s pobytem v zahraničí.
Další postřehy a zážitky si můžeš přečíst prostřednictím jejich blogů právě ZDE.

Michaela Svobodová, roční program na Novém Zélandu

Když jsem se na letišti loučila se svou rodinou a kamarády, dokonce i když jsem pak trávila spousty hodin v letadle, vůbec jsem si neuvědomovala, co mě čeká. Dokonce i po dvou týdnech, když jsem si v duchu řekla: „Páni, já jsem na Novém Zélandu!“ stále jsem tomu nemohla uvěřit. Nesčetněkrát jsem pochybovala o tom, jestli to, co dělám, je správné a jestli mi to vůbec pomůže. Teď už vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaká jsem kdy udělala. Byl to rok plný neskutečných příležitostí – poznala jsem kulturu, o které jsem předtím neměla ani potuchy, vyzkoušela si sporty, o nichž jsem v životě neslyšela, účastnila se akcí, jaké se u nás nepořádají a vyzkoušela si věci, kterých bych se normálně bála. A ze všeho nejvíc, poznala jsem lidi, na které nikdy nezapomenu.

Než jsem odletěla, příliš jsem nepřemýšlela o hostitelské rodině. Očekávala jsem, že to budou lidé, kteří mi poskytnou postel a jídlo a ani mě nenapadlo, že loučit se nakonec s nimi, bude to nejtěžší, co mě během celého roku potká. Já jsem do jejich domu přinesla hudbu, oni mě zase přivedli ke sportu. Pokud bych měla říct, komu jsem nejvíc vděčná, budou to rozhodně mí náhradní rodiče, kteří tvořili ten základ slova domov.

Seznámit se s lidmi na Novém Zélandu dokáže každý! Dokonce i když neovládáte angličtinu přímo skvěle, tamější obyvatelé jsou tak otevření, že mezi sebe přijmou každého, bez ohledu na to, odkud pochází a jakým jazykem mluví. Navíc jsou zvídaví a opravdu je zajímá, jak se žije jinde. Na druhou stranu vždycky rádi pomůžu, pokud člověk něčemu nerozumí nebo si zrovna neví rady.

A jedny z nejsilnějších zážitků? Společná soustředění se studenty z celého světa. Doteď vlastně nevím, jak je to možné, ale když jsme se poprvé všichni potkali, aniž bychom se viděli kdy předtím, okamžitě jsme se dali do řeči a bavili se, jako bychom se znali odjakživa. Mí přátelé jsou teď po celém světě. Takže ještě jednou musím zopakovat, že vycestovat na rok, bylo přes všechny pochyby jedno z nejlepších rozhodnutí, jaká jsem kdy mohla udělat.

Petra Šnyrchová, roční program v Norsku

Je to už více jak dva roky, kdy mě popadla myšlenka poznat svět. A tak jsem hledala, přemýšlela, radila se a nakonec za to mohl nejspíš osud, který mě dovedl k organizaci AFS Mezikulturní programy. Tím však nebylo vyhráno, protože mne čekal úkol mnohem těžší- rozhodnout se pro ten správný kout světa, ve kterém jsme měla prožít následující školní rok. Jako jistě každý mladý dobrodruh jsem toužila po něčem neobvyklém. Velmi originální mi přišel nápad naučit se další cizí jazyk. O ještě něco originálnější to, že tím jazykem by byla norština. Myšlenka odjet do Norska mě tak zaujala, že jsem dokonce zapomněla, že nemám ráda zimu. Ano, i to se může stát. Tím však neříkám, že mě tato severská země zklamala, ba naopak. Když jsem si v nabídce zemí, do kterých mohu jet studovat, zakroužkovala Norsko, měla jsem v hlavě dosti skromný výčet věcí, které jsem měla spojené s touto zemí. O to větší bylo moje nadšení, když jsem při své roční zkušenosti viděla i jiné věci než sníh, fjordy a lososa.

A tak jsem vyrazila směr sever! Za jedenáct měsíců jsem poznala tuto specifickou zemi z těch nejrůznějších stránek, v nejrůznějších ročních období a s nejrůznějšími lidmi. Musím říct, že většina z toho mě nikoliv mile překvapila, ale naprosto okouzlila. Rok v zahraničí bez vašich nejbližších není určitě jen procházkou v růžové zahradě, ale i ty malinké nedostatky jsou později zcela zanedbatelné ve srovnání se zkušenostmi, zážitky a nově navázanými vztahy, které získáte. Mě v Norsku nadchla především příroda. Když za pěkného počasí vyjedete do hor, můžete být lehce zmateni, jestli nejste náhodou v ráji. O norských fjordech jste určitě slyšeli mnoho, ale vidět je na vlastní oči a stát se na chvilku součástí tohoto přírodního divu naší planety je zážitek naprosto nepopsatelný.

Norové mě také mile překvapili svoji výbornou znalostí angličtiny, unikátním hnědým sýrem, nespočetným množstvím kráječů sýru v domácnosti, které vynalezli, delikátní čokoládou, nadšením pro sport, úctou k přírodě, lidským přístupem úředníků, ohleduplnější jízdou řidičů, nejsladšími jahodami, jaké jsem kdy ochutnala, překrásnými dřevěnými domy obklopenými lesy… Ale takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Jednoduše řečeno má i toto relativně malé čtyřapůlmilionové království obrovské množství věcí, které vás uchvátí na první pohled. Ráda se sem vždy budu vracet, příště snad jen s teplejší zimní výbavou.

Jiří Dienstbier, semestrální program v Belgii - francouzská část

Na program AFS jsem odjížděl s cíli naučit se nový jazyk (francouzštinu) a poznat život lidí v jiné zemi. Co se jazyka týče, měl jsem jistou výhodu, protože jsem ho studoval několik let před odjezdem, takže jsem se "nějak" domluvil. Samozřejmě jsem ze začátku nerozuměl všemu (hlavně ve škole, kde učitelé neměli čas vysvětlovat vše vícekrát), ale to se srovnalo asi za týden, nebo dva a ikdyž se ještě nyní musím sem tam na nějaké to slovo přeptat, valné většině již rozumím. Ve francouzštině hodlám pokračovat na škole v Česku, abych ji nezapomněl, což se stalo mé hostitelské sestře se španělstinou.

Když jsem přijel, tak jsem poznal novou rodinu, která měla mnoho různého oproti té mojí v Česku. Například jsem poprvé v živote měl sourozence (hned 4), což bylo super. Rodina také bydlí na vesnici, což pro mne byla velká změna (pocházím z Prahy). Pouze se školou jsem v začátcích nebyl úplně spokojen, protože jsem nevyšel úplně dobře se spolužáky, ale promluvil jsem si o tom s rodinou a po pár týdnech jsem školu změnil na jinou, kde jsem potkal skvělé lidi. Moje hostitelská rodina ráda pořádá aktivity v co největšim počtu, ke kterým hojně přibírá přátele. Organizují výlety po zemi, ale i do zahraničí, veliké večeře, apod. S kamarády chodím často ven, jen tak se někam pobavit (do kina apod.), nebo například zahrát si fotbal na místní hřiště.

Co se "AFS Belgium’" týče, je velmi dobře organizovaná. Díky častým aktivitám (cca jednou měsíčně) se pravidelně vídám s ostatními studenty, což mi umožňuje pobavit se s lidmi, kteří prožívají přesně to stejné, jako já.

Kdyby se naskytla ta možnost, určitě bych si tuto zkušenost zopakoval…