3/8/2004 - Zuzana Vaňková na programu AFS v Mexiku
Vyprávění studentky Zuzany, která byla na svém AFS programu v Mexiku.
“Mexiko změnilo můj život,” tvrdí ZUZANA VAŇKOVÁ (24). Poprvé se do Pachuky podívala po druhém ročníku na prostějovském gymnáziu. Další dvě cesty s dvouletými přestávkami už podnikla samostatně, jako vysokoškolačka, která zvolila španělštinu jako studijní obor a budoucí profesní uplatnění si bez orientace na hispánské země neumí představit.
JAK NA TO
Na školní nástěnce jsem si nejdřív všimla letáčku o AFS, neziskové organizaci, která studentům pomáhá zprostředkovat ve vybrané zemi pobyt u hostitelské rodiny i docházku v místní škole. Když jsem ale zjistila, že nejde o výměnu a všechny náklady na pobyt kromě bydlení a stravování je nutné zaplatit, výsledná suma se mi jevila jako zcela nereálná. Byla tu ovšem druhá možnost kontaktu s exotickými dálkami – poskytnout domov studentovi odjinud. Doma mě podpořili a na rok k nám přijel sedmnáctiletý Australan. A my měli možnost pozorovat, jaké to asi je, ocitnout se na tak dlouho v cizí zemi, sám a bez znalosti jazyka. Jemu to šlo překvapivě. Po třech měsících už komunikoval česky a uměl vysvětlit, co potřeboval. Naši z toho byli nadšeni a po půl roce řekli, že mi něco podobného přece jen umožní.
Mexiko jsem si vybrala, protože bylo daleko. Nic jsem o něm nevěděla, neznala jsem nikoho, kdo by tam byl a mohl mi něco říct. Ve spojení s tou zemí se mi vybavila nanejvýš jen sombrera míšenců, tequila a kouzelné slovo manana. Exotika neznámé země mě zlákala.
CO ZA TO
Když jsem jela do Mexika poprvé, základní poplatek za desetiměsíční pobyt – v podstatě školní rok – zprostředkovaný pobočkou AFS byl rovných sto tisíc. AFS z nich hradila cestu, pojištění, školné a místní dopravu, koordinátora v místě pobytu a vůbec fungování celého programu. Dalších osmdesát až devadesát tisíc jsem utratila jako kapesné. Přitom jsem tam ale nežila nijak zvlášť rozmařile. Nejvíc jsem utrácela za cestování a dárky, okouzlila mě tamější keramika, stříbro a také jejich pověstné přikrývky, hodně mě stály i telefony a pošta do Čech.
Tehdy, při první cestě, byl teprve rok po devalvaci pesa a s výjimkou několika málo věcí – například značkového oblečení – bylo všechno levnější než u nás. To se ale hrozně změnilo. Při druhé cestě už to bylo srovnatelné a při třetí bylo všechno dražší. Ale něco jen o málo. Třeba jídlo. V levných pouličních bufetech a jídelnách se člověk pořád ještě na jí do stovky. Hodně ovšem podražila doprava. Pachuca leží asi devadesát kilometrů severovýchodně od hlavního města, autobusem jste tam z Mexika za hodinku a čtvrt. Poprvé jsem za jízdu platila sedmnáct pesos, pak kolem třiceti a nakonec čtyřicet pesos. Pro přepočet v korunách násobte čtyřmi.
Podobně jako ceny stoupl i základní poplatek účtovaný AFS. Jestliže za mě moji rodiče při ročním pobytu zaplatili sto tisíc, dnes už je to skoro sto šedesát.
DÁLKY ZBLÍZKA
Pachuca je hlavní město státu Hidalgo (česky rytíř), jednoho z celkem jedenatřiceti spojených států. Má asi dvě stě dvacet tisíc obyvatel, leží v nadmořské výšce dva a půl kilometru a říká se mu Město větru. V létě je tam většinou jako u nás, pětadvacet stupňů, na tričko. Jenže stačí, aby se na chvilku zatáhlo, a hned je chladno. Jak tam výstižně říkají, někdy zažijete čtyři roční období v jediném dni. Ještě pestřejší je to v zimě. S klimatickými změnami počasí jsou tu zimy čím dál chladnější. Ráno je sedm nad nulou, během dne stoupne teplota venku na dvacet. Háček je v tom, že ještě nikdy nebyla taková zima, aby bylo nutné zavádět stálé topení. A v domech, které se nestačí vyhřát, je pěkná kosa. Ve škole sedíte v zimní bundě a čepici, o přestávce vyběhnete na dvůr a musíte do trička. Pak přijdete domů a jste rádi, že se můžete obtočit kolem jednoho ze dvou ohřívačů vzduchu – proseděla jsem u nich hodiny.
Když jsem přijela do Mexika poprvé, překvapilo mě, že je dál než my. Různé technické vymoženosti tam z USA dorazily dřív a taky se rychleji rozmohly. Placení kartami, Internet … Také životní úroveň je tam v průměru vyšší. Nůžky mezi bohatými a chudými jsou však rozevřené mnohem víc než u nás. A člověk si tam ze všeho nejdřív všimne především těch, kteří nemají vůbec nic. Na každém rohu je někdo, kdo po vás chce peníze. Na křižovatkách vám umývají skla aut tak malé děti, že si musejí vylézt na kapotu, aby vůbec dosáhly na sklo. A další na chodníku do noci prodávají žvýkačky nebo nepokrytě žebrají. Zpočátku je to dost šok a nejradši byste obdarovali každého. Pak přivyknete, otupíte. Nic jiného vám ani nezbude.
O ZVYCÍCH A LIDECH
Rodina, u které jsem bydlela – dva mladší kluci, rodiče, babička a její sestra -, byla velmi slušně zajištěna. Matka byla dcerou vlastníka nějakých ropných polí, otec vlastnil budovu, kde pronajímal velké parkoviště. Na můj vkus byli moc materialisticky zaměřeni. Někdy jsem měla pocit, že mě u sebe ubytovali hlavně proto, že jim to zvyšovalo prestiž u známých. Heč – máme doma cizince.
Do školy jsem jezdila taxíkem. Nebyl o moc dražší než městská doprava a cesta byla jednodušší. Městské autobusy totiž nemají jízdní řád ani stálé zastávky, musíte si zamávat z chodníku. Z cedule za sklem ale těžko poznáte, jestli autobus jede kolem místa, kam se chcete dopravit. Takže jsem raději mávala na ty taxíky, většinou staré rachotiny s pomačkanými plechy, kam řidič klidně na zadní sedadla nacpe pět lidí a na předním sedí i dva lidé na sobě. Nikdy sice nevíte, kam pojedete dřív a kdy dojde na váš cíl, ale moc dlouho nečekáte, řidiči nabírají zákazníky s plus minus podobným směrem a nestojí o velké zajížďky.
O většině Mexičanů platí, že všechno prožívají srdcem. Jsou hodně otevření, bezprostřední, přátelští, dřív k nim proniknete než tře ba u nás. Je to vidět už na tom, jak se zdraví. Od prvního okamžiku jde o blízký kontakt, i neznámí lidé se políbí na obě tváře, když se sejdou dva muži, alespoň se obejmou nebo poplácají po rameni. Neformální vztahy byly i ve škole mezi profesory a studenty. Žádné povstaňte a sednout, profesorům se říkalo křestním jménem a studenti za nimi běžně chodili i po vyučování.
Navzdory obecné bezprostřednosti kladou Mexičané velký důraz na společenskou úroveň. Kluci nesmějí do školy s dlouhými vlasy, při sebevětším vedru musí mít ponožky a na základkách i některých středních školách je povinná uniforma. Pozitivní stránkou je úžasná dvornost Mexičanů k ženám. Podle přísné etikety probíhají už kontakty mezi kluky a děvčaty.
Když je děvčeti patnáct, je považováno za ženu a vstup do pomyslné dospělosti provází mohutná oslava, skoro jako svatba. Dostane bílé šaty, několikapatrový dort, přijde stovka hostů … K samostatnosti má ovšem pořád ještě hodně daleko. Když spolu třeba už nějací mladí chodí, musí být při návštěvě u partnera pořád na očích, aby nedocházelo k nepatřičnostem. Nejlépe v obýváku. A pokud ve svém pokoji, dveře musí zůstat otevřené.
ZTRÁTY A NÁLEZY
Rodina v Pachuce neuměla anglicky a díky tomu jsem se dostala velmi rychle k základům španělštiny – po měsíci už jsem komunikovala na základní úrovni. Rychle a ráda jsem si osvojila i tamější životní styl, přátelské a otevřené chování, cit pro pohodu a obranu před stresem všeho druhu. Zaujala mě i tamější příroda, oblíbila jsem si mexickou kuchyni.
Mezi novými známými jsem našla přátele s podobnými zájmy a vídáme se dodnes, ať už jde o přátele z Mexika, nebo jiné zahraniční studenty, kteří tam pobývali v rámci stejného programu. A především, všechny ty zážitky mě hodně nasměrovaly na hispánský svět, přivedly mě k rozhodnutí studovat španělštinu na vysoké škole a spojit s touto řečí svou budoucí profesi, ať už jako tlumočnice, nebo překladatelka, ve firmě, která v té oblasti bude aktivní, jakkoli.
TIP
Jestli si pro pobyt v Mexiku můžete vybrat libovolné datum, nenechte si ujít šestnáctého září, kdy tam slaví Den nezávislosti. Oslavami žije celá země a jsou úchvatné. Města i nejmenší vesničky jsou vyzdobené ve státních barvách, celý den se všude zpívá, večer jsou průvody, alegorické vozy, ohňostroje … Za vidění stojí i Svátek mrtvých – naše Dušičky – začátkem listopadu. Bohužel do toho v poslední době trochu proniká pouťový duch amerického Halloweenu, ale pořád je na co se dívat.
 |
Verze pro tisk |
