Roční program 2005/06 v Itálii

Pozdravy ze Sardinie

Dnes je 2.května, což pro mě znamená, že jsem už osm měsíců pryč z domova. Jako by to bylo nedávno, kdy jsem s velkým kufrem a plna nejistot odjela do neznáma.
Když jsem v AFS podávala přihlášku na rok do Itálie, vůbec jsem nezvažovala možnost odjet na Sardinii. Sardinie je velký ostrov ve Středozemnim moři a paradoxně je blíž k Tunisku než k Itálii. Kvůli četným nájezdům Féničanů, Španělů a Arabů vznikala velká města ve vnitrozemí. Na pobřeží leží také důležitá města, ale postavena byla většinou až v minulem století.
Bydlím v Nuoru, které je v horách a žije zde 40 000 obyvatel. Celý ostrov je osídlen 1,5 miliónem lidí a 5 milióny ovcí.
Život tady je hodně rozdílný od mého dřívějšího v Praze. Nehledě na to, že Sardinie je ostrov a Česká republika je ve středu Evropy, žije se tady jinak. Nikdo tu nikam nespěchá, lidé jsou zde přátelští, rodiny jsou hodně pohromadě, každá věc je dobrou záminkou k uspořádání párty nebo stávky. Lidé jsou menšího vzrůstu – já jsem pro ně s 172 cm obr. Těstoviny se tu jedí každý den.
První věc, která upoutá vaši pozornost je komunikace. Italové zbožňují povídání a při rozhovoru neustále používají ruce. Mimo italštiny jsem se musela naučit i významy různých pohybů. Italové často vypadají hodně naštvaně, hlavně když o něčem diskutují.
Sardinie je jazykově rozmanitou zemí. Mluví se italsky, ale v rodinách, hlavně na vesnicích, se mluví sardinsky. Je to pro mě poněkud zvláštně znějící jazyk: mix latiny, španělštiny a arabštiny. Italštině se příliš nepodobá. Ted už mu sice rozumím, ale odpovídám italsky.
V Nuoru je se mnou dalších pět studentů AFS: Tae z Thajska, Hannah z Austrálie, Vincent z Kanady, Iris z Islandu a Lisa z Ruska. Dost času trávíme společně. Je fajn mít vedle sebe někoho, kdo vám rozumí, protože zažívá stejné věci jako vy. S Tae a Vincentem chodím do stejné školy. V, První den ve škole pro nás byl dost zvláštní – všichni na nás upřeně hleděli protože v Nuoru mnoho cizinců k vidění není. Připadali jsme si jako „živé exponáty v ZOO“.
Chodím na gympl, kde se mnou studuje dalších přibližně 800 studentů. Na to, jak je škola velká, nás je v mojí třídě jen 14, což je ideální, protože se dobře známe. Svoji třídu mám moc ráda. Italská škola se české příliš nepodobá. Tady totiž učitel poslouchá žáky a učitelé tu nemají autoritu.
Jsem tu opravdu moc šťastná! Tento rok jsem se naučila spoustu věcí od hraní na kytaru po tancování sardinských tanců a dělám spoustu nových věcí.
Myslím, že nezhezči věc, která mě za tento rok potkala, je moje italská rodinka. Měla jsem štěstí a jsem v rodině se kterou si opravdu moc rozumím. Kdyby se někdo rozhodl natočit komedii, mám námět.
Všechny vás moc pozdravuji a těším se, až vás zase uvidím.

Míša Nováková

Roční program 2007/08 v Norsku

Je to už více jak dva roky, kdy mě popadla myšlenka poznat svět. A tak jsem hledala, přemýšlela, radila se a nakonec za to mohl nejspíš osud, který mě dovedl k organizaci AFS Mezikulturní programy. Tím však nebylo vyhráno, protože mne čekal úkol mnohem těžší- rozhodnout se pro ten správný kout světa, ve kterém jsme měla prožít následující školní rok. Jako jistě každý mladý dobrodruh jsem toužila po něčem neobvyklém. Velmi originální mi přišel nápad naučit se další cizí jazyk. O ještě něco originálnější to, že tím jazykem by byla norština. Myšlenka odjet do Norska mě tak zaujala, že jsem dokonce zapomněla, že nemám ráda zimu. Ano, i to se může stát. Tím však neříkám, že mě tato severská země zklamala, ba naopak. Když jsem si v nabídce zemí, do kterých mohu jet studovat, zakroužkovala Norsko, měla jsem v hlavě dosti skromný výčet věcí, které jsem měla spojené s touto zemí. O to větší bylo moje nadšení, když jsem při své roční zkušenosti viděla i jiné věci než sníh, fjordy a lososa.
A tak jsem vyrazila směr sever. Za jedenáct měsíců jsem poznala tuto specifickou zemi z těch nejrůznějších stránek, v nejrůznějších ročních období a s nejrůznějšími lidmi. Musím říct, že většina z toho mě nikoliv mile překvapila, ale naprosto okouzlila. Rok v zahraničí bez vašich nejbližších není určitě jen procházkou v růžové zahradě, ale i ty malinké nedostatky jsou později zcela zanedbatelné ve srovnání se zkušenostmi, zážitky a nově navázanými vztahy, které získáte. Mě v Norsku nadchla především příroda. Když za pěkného počasí vyjedete do hor, můžete být lehce zmateni, jestli nejste náhodou v ráji. O norských fjordech jste určitě slyšeli mnoho, ale vidět je na vlastní oči a stát se na chvilku součástí tohoto přírodního divu naší planety je zážitek naprosto nepopsatelný.
Norové mě také mile překvapili svoji výbornou znalostí angličtiny, unikátním hnědým sýrem, nespočetným množstvím kráječů sýru v domácnosti, které vynalezli, delikátní čokoládou, nadšením pro sport, úctou k přírodě, lidským přístupem úředníků, ohleduplnější jízdou řidičů, nejsladšími jahodami, jaké jsem kdy ochutnala, překrásnými dřevěnými domy obklopenými lesy… Ale takto bych mohla pokračovat do nekonečna. Jednoduše řečeno má i toto relativně malé čtyřapůlmilionové království obrovské množství věcí, které vás uchvátí na první pohled. Ráda se sem vždy budu vracet, příště snad jen s teplejší zimní výbavou.

Petra Šnyrchová