Lucie Perná, roční program Thajsko

Školní rok 2010/2011 jsem strávila v provincii Chantaburi na jihu Thajska. Je neskutečné, jak rozdílnou kulturu jsem se naučila brát jako svůj vlastní domov, poznala jsem naprosto odlišný styl humoru, vetší respekt ke starším osobám, zábavný způsob výuky, která není brána příliš vážně, a hlavně přátelskost a ochotu místních lidí.

Jsem ráda, že jsem si vybrala právě Thajsko, protože jen tak se nikomu nepoštěstí vidět tuto zemi z pohledu místních obyvatel a ne jen očima turisty. Studium je v místních školách bráno volnějším způsobem a hodiny občs i odpadají, ale do školy se všichni těší, chování a jednání s učiteli a žáky je víc než přátelské a nikdo toho nezneužívá. Za celý rok ve škole ani doma se nikdo na nikoho nerozčílil a nekřičel, nešikanoval, neubližoval. Já jsem chodila na nenáročné předměty s výukou v thajštině - thajský tanec, společenský tanec, kreslení, vyřezávání ovoce, judo, potom jazyky - angličtina, francouzština a v angličtině byla matematika a vědy. Nedostávala jsem téměř žádné úkoly a ani jsem většinou nemusela psát testy. Každý den jsem měla nějaké volné hodiny a tento čas jsem mohla trávit v počítačové učebně, tělocvičně, ale nesměla jsem opustit areál školy až do 4 hodin odpoledne jako všichni studenti.

Možná jsem chyběla rok v Čechách ve škole, na nějakých povedených akcích, ale zdá se mi, že všichni dobří kamarádi mi zůstali a o nic jsem nepřišla. Naštěstí jsem složila všechny zkoušky, takže mohu i pokračovat s mojí třídou. Rok utekl hrozně rychle, takže jediné minus bylo, že se mi zkrátil čas na rozhodování, na jakou vysokou školu chci jít studovat.

Poznala jsem mnoho thajských festivalů, například Songkran, oslava nového roku, kdy po sobě tisíce lidí v ulicích cákají vodu nebo Loi Krathong, kdy se vypouštějí plavidla se svíčkou na řeku. Každý další den byl vlastně novým zážitkem, protože mě stále něco nového překvapovalo. Nejvíc se mi líbilo cestovat do národních parků. Koupala jsem se pod vodopády, procházela džunglí, nebo jednou i pozorovala milióny netopýrů, jak vylétají z jeskyně a tvoří vlnu po celé obloze. Stále vzpomínám na koupání v jezírku za tmy při svitu světlušek.

Seznamování s novými spolužáky bylo velmi jednoduché, protože každý se se mnou chtěl začít bavit. Většina je sice dost plachá a anglicky téměř nemluví, ale jsou velmi zvědaví a přátelští. Alespoň jsem se donutila rychle se učit thajsky, protože jsem byla také hodně zvědavá a měla plno otázek. Ze začátku na mě koukali všichni jako na celebritu, což jsme si s dalšími výměnnými studentkami z Německa a Taiwanu užívaly, ale nezneužívaly. Časem ostych opadl a s některými thajskými kamarády jsem měla čas a příležitost se více sblížit. Učitelé byli vždy milí a ochotní, mají u studentů respekt, přestože se k nim žáci chovají důvěrně jako k vlastním rodičům.

Moje rodina byla přátelská, dobře se starala o všechno, zejména nejvíc o jídlo, jak je thajským zvykem. Musela jsem vše ochutnat, ať jsem byla plná sebevíc. Každý měl talíř s rýží a uprostřed stolu byla různá jídla a přidávali jsme si postupně, na co jsme měli chuť. Bylo normální, že mi někdo dal něco přímo na talíř bez ptaní, protože to byl důkaz toho, že se o mě starají a chtějí pro mě to nejlepší. Většina rodin tráví hodně času koukáním na televizi, občas mě vzali na zajímavý výlet, zejména díky mamce, která byla učitelka na základní škole, takže jsem se mohla jezdit na výlety, které byly organizované pro žáky nebo jen mezi učiteli.

O víkendu jsem chodila do obchodního centra jako ostatní děti, kde jsme zpívali karaoke, hráli různé hry nebo chodili do kina. Někdy jsem plavala, běhala v parku, hrála badminton nebo se procházela po trhu. Bohužel jsem se nemohla jít projít někam do přírody, jen jsem se párkrát dostala do národních parků. Vyjít si někam za město nešlo, protože tam byly samé ovocné plantáže. Taky mě brali na výlet k moři, ale místní se většinou nekoupají, protože neumí plavat nebo je to nebaví. Na pláži nebyl nikdo z místních v plavkách, všichni musí mít tričko a kraťasy. Thajci se stejně báli vylézt na slunce, aby se neopálili. Ideálem krásy byla co nejbělejší pleť, nosili čočky, aby si zvětšili a zvýraznili duhovky nebo chtěli mít vystouplou nosní přepážku. Všichni mě považovali za velmi krásnou, ale zároveň mi běžně při prvním setkání říkali, jak jsem tlustá a nemysli to jako urážku, ale jako vtip.

Thajština je pro mě velmi zajímavý a zábavný jazyk. S tóny každé slabiky jsem sice stále bojovala, ale vždycky jsem se domluvila. Na místní udělalo obrovský dojem, když jsem mluvila thajsky, protože není moc cizinců, kteří by to uměli.

Jsem moc ráda za tento úžasný rok, nové kamarády po celém světě, za všechny zážitky, se kterými se v Evropě nesetkáte, vlastně si nejsem někdy úplně jistá, jestli se mi to všechno jenom nezdálo.

Lucka Perná, Tábor

Zaujal Tě Lucky článek o studiu v Thajsku? Studuj v Thajsku také! Více infromací zde