Když jsem se na letišti loučila se svou rodinou a kamarády, dokonce i když jsem pak trávila spousty hodin v letadle, vůbec jsem si neuvědomovala, co mě čeká. Dokonce i po dvou týdnech, když jsem si v duchu řekla: „Páni, já jsem na Novém Zélandu!“ stále jsem tomu nemohla uvěřit. Nesčetněkrát jsem pochybovala o tom, jestli to, co dělám, je správné a jestli mi to vůbec pomůže. Teď už vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaká jsem kdy udělala. Byl to rok plný neskutečných příležitostí – poznala jsem kulturu, o které jsem předtím neměla ani potuchy, vyzkoušela si sporty, o nichž jsem v životě neslyšela, účastnila se akcí, jaké se u nás nepořádají a vyzkoušela si věci, kterých bych se normálně bála. A ze všeho nejvíc, poznala jsem lidi, na které nikdy nezapomenu.
Než jsem odletěla, příliš jsem nepřemýšlela o hostitelské rodině. Očekávala jsem, že to budou lidé, kteří mi poskytnou postel a jídlo a ani mě nenapadlo, že loučit se nakonec s nimi, bude to nejtěžší, co mě během celého roku potká. Já jsem do jejich domu přinesla hudbu, oni mě zase přivedli ke sportu. Pokud bych měla říct, komu jsem nejvíc vděčná, budou to rozhodně mí náhradní rodiče, kteří tvořili ten základ slova domov.
Seznámit se s lidmi na Novém Zélandu dokáže každý! Dokonce i když neovládáte angličtinu přímo skvěle, tamější obyvatelé jsou tak otevření, že mezi sebe přijmou každého, bez ohledu na to, odkud pochází a jakým jazykem mluví. Navíc jsou zvídaví a opravdu je zajímá, jak se žije jinde. Na druhou stranu vždycky rádi pomůžu, pokud člověk něčemu nerozumí nebo si zrovna neví rady.
A jedny z nejsilnějších zážitků? Společná soustředění se studenty z celého světa. Doteď vlastně nevím, jak je to možné, ale když jsme se poprvé všichni potkali, aniž bychom se viděli kdy předtím, okamžitě jsme se dali do řeči a bavili se, jako bychom se znali odjakživa. Mí přátelé jsou teď po celém světě. Takže ještě jednou musím zopakovat, že vycestovat na rok, bylo přes všechny pochyby jedno z nejlepších rozhodnutí, jaká jsem kdy mohla udělat.
Michaela Svobodová, PrahaZaujal Tě Michaely článek o programu na Novém Zélandu? Studuj tam také! Více informací zde
Na poslední AFS orientaci před odletem zpět do Čech. Oblíbená aktivita všech AFSáků - vytvořit ze studentů nápis AFS a rok studia v hostitelské zemi, tady "AFS 09."
Pozor na kiwi!:-)
S mými novozélandskými hostitelskými rodiči
Na programu na Novém Zélandu jsem si vyzkoušela i tandemový seskok. Tahle fotka je focená těsně před seskokem. Já vpravu v první řadě.
Vánoční průvod. Ve městečku Waiuku, kde jsem bydlela, se každoročně pořádá vánoční průvod, tzv. Waiuku Christmas Parade. Ten má každý rok nějaké téma, pro rok 2009 to byly Vánoce v různých kulturách. Účastní se, kdo může, takže jsme se přidali i my, AFS studenti. Sanitka na fotce je opravdu originální AFS sanitka z první světové války.
Na jedné AFS akci jsem si vyzkoušela i vodní lyžování na jezeře Waikato.
