Anežka Trojanová, roční program Norsko
Ett år i Norge!!
20.srpna 2010, den kdy začalo mé velké dobrodružstvi. Nebo, vlastně začalo mnohem dřív,přesně tehdy, kdy se ta malá, tichá holka z Krkonoš rozhodla, že pojede studovat na rok do ciziny. Přesněji do Norska, do té studené země s vysokými horami, obklopené úchvatnými fjordy. Proč tam? Proč to? Na co? Co s tím? Takových otázek jsem dostávala spoustu. Kamarádi prostě nechápali, proč dobrovolně opustit teplo domova a vydat se na pospas neznámému, natož do země, jejíž jazykem mluví jen pět milionu obyvatel. Ale možná právě to mě na tom přitahovalo, ten jazyk, to neznámo. Vybočit ze stáda, to jsem chtěla!
Let trval jen dvě hodiny, vlastně jsem si nestihla ani pořádně pobrečet a už jsem musela spustit anglicky. Hned v Oslu na letišti: “Jak se asi sakra řeknou nadměrný zavazadla?!”, už ani nevim co jsem plácla, ale lyže moje milovaný jsem dostala. S angličtinou to holt bylo ze začátku hodně těžký, bylo to prostě poprvé jakoby “naživo”, něco jiného než ve školní lavici, ale naštěstí to potřebovalo jen čas. A po dvou měsících už človek stejně musel přeřadit na norštinu a po čtyřech měsících si na angličtinu už skoro ani nevzpomněl. Neřikám, že s norštinou to bylo jednoduší, ale vzhledem k tomu, že je to germanský jazyk a má docela hodně podobných slov s angličtinou a němčinou, které jsem se předtím už učila, nebylo to tak těžké. Hlavně človek musí chtít se to naučit a nesmí si myslet, že to všechno přijde samo, aniž by pro to človek něco udělal. A tak to bylo i s lidma, človek musí chtít je poznat, Norové jsou od přirody ani ne tak stydliví, ale prostě “hlavně nedat najevo nějaký zájem, prostě jakoby - já si vystačím sám”, ale když tuhle zeď prolomíte, najdete společné zájmy a oni zjistí, že je s váma vlastně sranda, pak máte přátele navždy. Ten pocit, když s nimi jedete na chatu, jdete na party, nakupovat nebo když si prostě chcete jen pokecat a společně se zasmát, za to to prostě stojí. Natož když vám tajně připraví party na rozloučenou.
A co moje hostitelská rodina? Vlastně doteď nechápu, jak to, že jsme si tak sedli. Nejenom, že jsem se díky nim naučila norštinu, mávala současně norskou i českou vlaječkou na MS v klasickém lyžování, procestovala západ Norska, návštivila Tromsø, jela tím nejkrásnějším fjordem na světě, naučila se jíst brunost (typický norský sýr), smála se vtipům o Švédech, zdolala nejmíň pět vrcholů v národním parku Jotunheimen, ochutnala lutefisk a přidala se k těm dvoum třetinám Norů, co ji nemůže ani cítit, ale taky jsem našla druhý domov, podporu, někoho ke komu se budu ráda vracet.
Ale Norsko jsem nepoznávala jenom díky mé hostitelské rodině, ale také díky škole a AFS. Vybrala jsem si třídu se sportovním zaměřením, takže v rámci výuky jsem si vyzkoušela nejenom spoustu různých sportů včetně mých oblíbených běžek, ale také jsem absolvovala dvě úžasné čtyřtenní tůry, výstup na pohoři Bessegen spojené s raftingem a druhou pak v zimě, což byl výšlap s patnáctikilovým baťohem a se spaním ve sněhových dírách. S AFS jsem naopak procestovala jih a zúčastňovala se typicky norských aktivit, jako je vánoční trh nebo třeba ledová lázeň v jezeře při mínus 3°C. A já do toho fakt vlezla! Mým cestovatelským vrcholem však byl pětidenní výlet se třemi AFS kámoškami. Podívaly jsme se do Stavangeru, vylezly na Preikestolen a zdolaly Kjerag. I přes zapomenuté jídlo na trajektu jsme si výpravu vážně užily.
A nakonec taky něco o Norsku. Třeba, že platí hodně kartou, mají lepší vlaky, na které si neustále stěžují, všechno je tam tak třikrát dražší, mají výborné ryby, dělaji si srandu ze Švédů a přitom k nim jezdí na nákupy, všichni se dorozumí anglicky, sportují, slaví národní den a když řikám, že slaví, tak vážně slaví, mají nádherné hory a fjordy, milují mexické taco, jezdí do Thajska na dovolenou, nepřezouvaji se ve škole, nepoužívají sešity, každý má svůj notebook, informace vyhledávají na internetu a často vytvářejí různé prezentace,nemají teplé obědy, tykají si s učiteli a nemají k nim takový respekt. Na to, abych vyjmenovala všechno, by mi žadný list papíru nestačil, a proto vám nezbývá nic jiného než se tam zajet podívat osobně, nejenom jako turista, ale užít si to se všemi pozitivy i negativy jako vyměnný student, protože tahle země za to doopravdy stojí!!!
Anežka Trojanová, Jilemnice
Zaujal Tě Anežky článek? Studuj také v Norsku! Více informací zde
Já (nalevo) s německou AFS studentkou na Preikestolenu
Na školním výletě - hrabeme si díry ve sněhu, ve kterých jsme pak spali.
S ostatními AFS studenty s norskou vlajkou. Já jsem nalevo do vlajky v modrém tričku.
Ett år i Norge!!
20.srpna 2010, den kdy začalo mé velké dobrodružstvi. Nebo, vlastně začalo mnohem dřív,přesně tehdy, kdy se ta malá, tichá holka z Krkonoš rozhodla, že pojede studovat na rok do ciziny. Přesněji do Norska, do té studené země s vysokými horami, obklopené úchvatnými fjordy. Proč tam? Proč to? Na co? Co s tím? Takových otázek jsem dostávala spoustu. Kamarádi prostě nechápali, proč dobrovolně opustit teplo domova a vydat se na pospas neznámému, natož do země, jejíž jazykem mluví jen pět milionu obyvatel. Ale možná právě to mě na tom přitahovalo, ten jazyk, to neznámo. Vybočit ze stáda, to jsem chtěla!
Let trval jen dvě hodiny, vlastně jsem si nestihla ani pořádně pobrečet a už jsem musela spustit anglicky. Hned v Oslu na letišti: “Jak se asi sakra řeknou nadměrný zavazadla?!”, už ani nevim co jsem plácla, ale lyže moje milovaný jsem dostala. S angličtinou to holt bylo ze začátku hodně těžký, bylo to prostě poprvé jakoby “naživo”, něco jiného než ve školní lavici, ale naštěstí to potřebovalo jen čas. A po dvou měsících už človek stejně musel přeřadit na norštinu a po čtyřech měsících si na angličtinu už skoro ani nevzpomněl. Neřikám, že s norštinou to bylo jednoduší, ale vzhledem k tomu, že je to germanský jazyk a má docela hodně podobných slov s angličtinou a němčinou, které jsem se předtím už učila, nebylo to tak těžké. Hlavně človek musí chtít se to naučit a nesmí si myslet, že to všechno přijde samo, aniž by pro to človek něco udělal. A tak to bylo i s lidma, človek musí chtít je poznat, Norové jsou od přirody ani ne tak stydliví, ale prostě “hlavně nedat najevo nějaký zájem, prostě jakoby - já si vystačím sám”, ale když tuhle zeď prolomíte, najdete společné zájmy a oni zjistí, že je s váma vlastně sranda, pak máte přátele navždy. Ten pocit, když s nimi jedete na chatu, jdete na party, nakupovat nebo když si prostě chcete jen pokecat a společně se zasmát, za to to prostě stojí. Natož když vám tajně připraví party na rozloučenou.
A co moje hostitelská rodina? Vlastně doteď nechápu, jak to, že jsme si tak sedli. Nejenom, že jsem se díky nim naučila norštinu, mávala současně norskou i českou vlaječkou na MS v klasickém lyžování, procestovala západ Norska, návštivila Tromsø, jela tím nejkrásnějším fjordem na světě, naučila se jíst brunost (typický norský sýr), smála se vtipům o Švédech, zdolala nejmíň pět vrcholů v národním parku Jotunheimen, ochutnala lutefisk a přidala se k těm dvoum třetinám Norů, co ji nemůže ani cítit, ale taky jsem našla druhý domov, podporu, někoho ke komu se budu ráda vracet.
Ale Norsko jsem nepoznávala jenom díky mé hostitelské rodině, ale také díky škole a AFS. Vybrala jsem si třídu se sportovním zaměřením, takže v rámci výuky jsem si vyzkoušela nejenom spoustu různých sportů včetně mých oblíbených běžek, ale také jsem absolvovala dvě úžasné čtyřtenní tůry, výstup na pohoři Bessegen spojené s raftingem a druhou pak v zimě, což byl výšlap s patnáctikilovým baťohem a se spaním ve sněhových dírách. S AFS jsem naopak procestovala jih a zúčastňovala se typicky norských aktivit, jako je vánoční trh nebo třeba ledová lázeň v jezeře při mínus 3°C. A já do toho fakt vlezla! Mým cestovatelským vrcholem však byl pětidenní výlet se třemi AFS kámoškami. Podívaly jsme se do Stavangeru, vylezly na Preikestolen a zdolaly Kjerag. I přes zapomenuté jídlo na trajektu jsme si výpravu vážně užily.
A nakonec taky něco o Norsku. Třeba, že platí hodně kartou, mají lepší vlaky, na které si neustále stěžují, všechno je tam tak třikrát dražší, mají výborné ryby, dělaji si srandu ze Švédů a přitom k nim jezdí na nákupy, všichni se dorozumí anglicky, sportují, slaví národní den a když řikám, že slaví, tak vážně slaví, mají nádherné hory a fjordy, milují mexické taco, jezdí do Thajska na dovolenou, nepřezouvaji se ve škole, nepoužívají sešity, každý má svůj notebook, informace vyhledávají na internetu a často vytvářejí různé prezentace,nemají teplé obědy, tykají si s učiteli a nemají k nim takový respekt. Na to, abych vyjmenovala všechno, by mi žadný list papíru nestačil, a proto vám nezbývá nic jiného než se tam zajet podívat osobně, nejenom jako turista, ale užít si to se všemi pozitivy i negativy jako vyměnný student, protože tahle země za to doopravdy stojí!!!
Anežka Trojanová, Jilemnice
Zaujal Tě Anežky článek? Studuj také v Norsku! Více informací zde
Já (nalevo) s německou AFS studentkou na Preikestolenu
Na školním výletě - hrabeme si díry ve sněhu, ve kterých jsme pak spali.
S ostatními AFS studenty s norskou vlajkou. Já jsem nalevo do vlajky v modrém tričku.
