Markéta Štauberová, roční program Finsko

K nápadu vyjet na rok do Finska jsem se poprvé dostala náhodou na prezentaci AFS na naší škole. Tenkrát mi to přišlo nereálné, ale dva roky na to už jsem stála na letišti v Praze a dávala sbohem svým rodičům na počátku své cesty za dobrodružstvím.

Před odjezdem jsem se připojila k místní AFS dobrovolnické skupině a často se setkávala se zahraničními studenty studujícími v Česku. Podle jejich vyprávění jsem se snažila co nejlépe připravit na svůj vlastní výměnný program. Samozřejmě to tak úplně není možné. Jsou věci, které vás vždycky zaskočí a překvapí, ale ty vám nakonec dají ty nejhlubší zkušenosti a zážitky k nezaplacení.

Hned po příjezdu do Finska jsem měla možnost potkat ty nejúžasnější lidi v celé zemi – svou hostitelskou rodinu. Život s nimi probíhal celý rok bez jakýchkoli problémů. Byli to lidé, kteří s hoštěním neměli z dřívějška žádné zkušenosti, avšak vrhli se do toho se zájmem a odhodláním. Hlavně díky nim jsem ve Finsku prožila nejlepší rok svého života a patří jim za to mé tisíceré díky.

Hned druhý den po příjezdu jsem šla do školy, která ve Finsku začíná už v polovině srpna. Finské školství je podle různých statistik považováno za nejlepší na světě a s tímto názorem mohu jen souhlasit. Všechny třídy jsou vybaveny počítači s přístupem na internet, promítacím zařízením a dalšími všemožnými moderními vymoženostmi. Prostředí školy je velice přátelské, učitelé jsou milí. Se vším pomohou, mají trpělivost, vyznají se ve svém oboru a svým přístupem naprostá většina z nich strhne veškerou vaši pozornost.
Školní rok je rozdělen do pěti period a v každé z nich si sestavujete vlastní rozvrh. Výhody tohoto systému jsou nabíledni – za rok si můžete vyzkoušet studovat cokoli, co jen výběr z asi stovky kurzů nabízí. Nevýhodou může být málo času, který trávíte se stejnými lidmi. Znevýhodňuje to možnost, nalézt si rychle nějaké kamarády, protože každou hodinu máte s někým úplně jiným, a i když v jednom kurzu najdete potenciální přátele, příští měsíc, až se změní rozvrh, už je třeba nikdy neuvidíte. Ale i tak jsem si nakonec kamarády našla. Velice dobrými přáteli se mi stali další výměnní studenti, ale nakonec se dali obměkčit i bojácní a uzavření Finové. Hlavní je držet si otevřený přístup k věci, být komunikativní, nebát se zeptat nebo se dát do řeči s lidmi ve vašem okolí.

Důležitou vlastností výměnného studenta je být stále aktivní. Ze začátku se vše může zdát velice složité, někdy přijde fáze, kdy se cítíte sami – a tu je důležité překonat stálou aktivitou. Tak to bylo alespoň u mě. Než jsem si našla kamarády, seznámila se s okolím, bylo důležité nesedět jen tak doma u počítače, ale něco aktivně podnikat. Moje hostitelská rodina mi v tom vyšla vstříc. Našla jsem si kurzy finštiny, začala jsem chodit sportovat se svou hostitelskou maminkou a mimo jiné také hrát na klavír. A potom už jsem se jen pomalu začleňovala do běžného života v jihofinském městě Vantaa. Postupně jsem začala trávit volný čas s novými kamarády. Jezdili jsme často do hlavního města Helsinek do kina, na koncerty nebo na ostrovy při pobřeží, po večerech jsme se navštěvovali, dívali se na filmy, rozprávěli, vařili národní jídla či zpívali finské karaoke.
S mojí hostitelskou rodinou jsme také hodně cestovali. Byli velice ochotní a ukázali mi spoustu zajímavých míst. Vánoce jsme například strávili za polárním kruhem v Laponsku, na podzim jsme se jeli podívat lodí do Talinnu v Estonsku, na jaře jsme zase objevovali krásy hlavního města Švédska. Některé víkendy jsme trávili na pravé finské chatě saunováním a koupáním v průzračném jezeře nebo sběrem hub a morušek. Finsko je nádherná země s krásnou přírodou a nepřeberným množstvím kulturních akcí, takže sedět o víkendu doma opravdu není myslitelné.

Neodmyslitelnou součástí programu bylo pro mě také zvládnout místí jazyk. Finština patří k uzavřené skupině ugrofinských jazyků (ještě Estonština a Maďarština) a ve světě nemá širšího využití, avšak o to víc se mi zdála zajímavá a vzrušující. Před odjezdem mi všichni pořád dokola opakovali, jak hrozně nevýhodný, nepoužitelný a složitý jazyk to je. Ale moje motivace byla silnější a dovedla mne po třech měsících pobytu k první srozumitelné finské konverzaci. Nebyl to ani tak jazykový kurz, ale hlavně odhodlání a snaha o komunikaci, které vedli k mé nynější schopnosti domluvit se ve většině situací. Musím podotknout, že od listopadu jsem výslovně zakázala své hostitelské rodině, aby na mě mluvila anglicky. Tohle opatření je nutné, hlavně v zemích jako je Finsko, kde angličtinu plynně ovládá i pracovnice v trafice či dělník pracující na stavbě a kde tedy bez problémů s angličtinou vyžijete. Avšak abyste pochopili tamější kulturu a pronikli do jejího nitra, je znalost jazyka neodmyslitelnou nutností. Nemluvě o tom, že se můžete zapojit do jakékoli konvezrace se svými vrstevníky nebo že rozumíte, co vykládá profesor ve škole, kde trávíte v týdnu nejvíce času.

Rok ve Finsku byl unikátní. Nezapomenutelný. Nejde jen o kvantum neopakovatelných zážitků – projížďka na největší dřevěné horské dráze světa, sněžném skůtru v panenské laponské přírodě, na jachtě až k ruskému pobřeží, pohled na polární záři, rudý obzor nad který nikdy nevyjde slunce, soba ve volné přírodě. Zkusit si pravý vojenský výcvik, koupání v ledové vodě v mínus patnácti stupních mrazu, běžkování nádhernou přírodou, eufórii při výhře mistrovství světa v hokeji, saunu s pravými březovými metličkami či největší finský rockový festival. Ochutnat sobí a losí maso, pštrosy a šneky, pravé finské odtučněné mléko, výborné sýry, lahodné saláty, lososy a krevety. Podívat se do malých dřevěných vesniček na pobřeží, finské čokoládovny, kulturního Turku, malebného Naantali, božského Porvoo, zasněženého Ylläs, živého Tampere, švédského Seijnäjoki či ledového Kemi.
Jde také o potkání lidí, střetnutí se s místní kulturou. Poznávat ji je jedním z největších požitků programu v zahraničí. Běžná komunikace se stává neobyčejnou. Pozorování místních zvyků je nadmíru zajímavé. Předsudky se vám rozpadají před očima, stereotypy necháváte kdesi v dáli za sebou. Úhly pohledu se posunují o sto osmdesát stupňů.
Každý program je odlišný, ale změnu sebe samého zažije každý. A ta je k nezaplacení.

Po svém návratu do domoviny jsem mnohé pochopila. Nejtěžší bylo začlenit se zpátky do starého známého světa. Kamarádi, rodina, škola – nic z toho se nezměnilo, ale přece jenom něco bylo jinak. Ten návrat byl jednoznačně nejtěžší z celého mého programu. Ale nikdy bych své rozhodnutí nezměnila. Ve Finsku jsem získala nový domov, rodinu a spoustu přátel. Moje hostitelská rodina mě přijela překvapit na mé narozeniny v červenci a přijedou znovu na podzim, v srpnu jsem zase strávila týden u kamarádky v Německu.
Tohle není jen deset měsíců. Tohle už je navždycky.

Pro další informace nejen o mém programu ve Finsku se můžete podívat na můj blog: www.finskoaja.blogspot.com, který i nyní po mém návratu asi jedenkrát za měsíc aktualizuji.

Markéta Štauberová, Plzeň

Zaujal Tě Markéty článek? Studuj ve Finsku také! Více informací zde

Já a jedna z nejskvělejších osob na světě - moje hostitelská maminka Aila

Finsko vyhrálo hokejové mistrovství světa! V Helsinkách se v centru sešlo skoro 100 000 lidí (já jsem vlevo).

Projížďka na sněžných skútrech v Laponsku. Doba focení: někdy kolem třetí hodiny odpolední.

Vanhojen tanssit neboli finská obdoba českých tanečních ve velkém stylu. Z naší školy tančilo na 200 párů (já jsem v dlouhých černých šatech vpředu).