Rozhovor s paní Danou Strakovou, hostitelskou maminkou zahraničního studenta Agy (Abdul Ghani Aziiz) z indonéské Západní Javy, toho času z Humpolce.

Co vás motivovalo k zapojení se do hostitelského programu AFS? Kdo s tímto nápadem přišel? A pamatujete si ještě, jaká byla reakce zbytku rodiny?

Program jsme našli na internetu, zapojili jsme se poprvé. Dcera se zajímala o roční výměnné pobyty pro středoškoláky – nejdříve chtěla sama vycestovat s cílem zdokonalit se v anglickém či španělském jazyce. Je to však pro nás finančně náročná záležitost, a proto navrhla, že by naše rodina mohla být hostitelskou rodinou pro zahraničního studenta. Po předložení návrhu jsme si dali týden na rozmyšlenou a společně se shodli, že to může být zajímavá zkušenost.

Váš zahraniční syn Aga (Abdul Ghani Aziiz) z indonéské Západní Javy je muslim. Jak se jeho náboženské vyznání projevuje na životě vaší rodiny?

Agovo vyznání nám do života nijak významně nevstupuje. Maximálně v kuchyni, protože nejí vepřové maso. Takže zatímco my si pochutnáváme na výpečkách, Aga jí kuřecí.

Než jste se rozhodli Agu přijmout, měli jste nějaké zkušenosti s lidmi vyznávajícími islám?

Ne, rozhodli jsme se na základě informací o chlapci. Jeho zájmy jsou v souladu s našimi.

Jak Aga tráví volný čas, čemu se v Česku mimo školu věnuje a co ho baví?

Aga se účastní mimoškolních přírodovědných projektů. Pravidelně chodí na tréninky roztleskávaček Gymnázia Jihlava, se kterými již měl své první vystoupení. Rád chodí se spolužáky na kávu a nakupovat do CityParku. Účastní se vystoupení a soutěží orientálních tanečnic skupiny Ištar, které navštěvuje dcera. Doma společně venčí naše psy. Občas si vyjdou na diskotéku či zábavu – Agovi se líbí maturitní plesy a miluje karaoke. O víkendech jezdíme na výlety po celém Česku. Více se zaměřujeme na kulturní a přírodní památky, ale nechybí sportovní aktivity (hory, plavání…).

Jste v kontaktu s rodinou Agy doma v Indonésii?

Když Aga volá svým rodičům, zpravidla se pozdravíme. Vzhledem ke komunikačním bariérám je další projev spíše posunkovou řečí. Aga má velmi milé rodiče.

Zahraniční program vašeho studenta zhruba za měsíc skončí. Jak tento společný necelý rok hodnotíte?

Soužití s Agou je úžasné. Hned po přijetí do rodiny jsme si sdělili vzájemná očekávání a informovali chlapce o chodu rodiny. Popsali jsme náš denní režim a stanovili si nová pravidla, která jsme postupně doladili ke spokojenosti všech (např. vstávání a střídání se v koupelně…). Zpočátku jsme komunikovali v anglickém jazyce, kolem Vánoc už Aga velmi dobře rozuměl česky, dnes už mluví plynulou češtinou. V červnu bude dělat státní zkoušky z ČJ úroveň B1.
Stále se vzájemně od sebe učíme drobnostem, které vyplývají z odlišné kultury – velkou kapitolou je vaření. Aga nás naučil několik chutných indonéských jídel (mimořádně pikantních). Také my jsme přizpůsobili naší kuchyni, protože Aga nejí vepřové maso. V jídle si nevybírá, chutná mu téměř vše. Kdyby mu však nechutnalo, neřekne to a za jídlo poděkuje, jak je zvykem v jeho kultuře. Když však sní méně než obvykle, víme, že to nebude jeho oblíbené jídlo. Takto jsme objevili, že mu nechutná krupicová kaše, která je pro dceru lahůdkou.
Mít v rodině zahraničního studenta je velkou životní zkušeností. Kromě nových pohledů na běžné záležitosti jsme získali i řadu nových dovedností zejména jazykovou vybavenost a také spoustu nových přátel a spoustu báječných zážitků.

Co ještě společně plánujete, než Aga odjede zpátky do Indonésie?

Plánů máme moc. Čeká nás soukromá prohlídka zámku Žehušice a obory s bílými jeleny, pobyt na koňské farmě ve Žďárských vrších a návštěva Zeleného Kopečku, prohlídka Vily Tugendhat, Moravský Kras, vyhlídka a lanové centrum Křemešník a rodinná „karaoke“ oslava.

Myslíte si, že by váš „hostitelský rok“ byl nějak jiný, kdybyste hostili studenta jiného náboženského vyznání nebo bez vyznání?
Ne.

Jaké jsou vaše plány po skončení programu Agy?

Naše plány jsou, že se Aga za rok vrátí do České republiky a bude zde studovat vysokou školu. V naší rodině má už navždy své místo.