Bývalé hostitelské maminky mají v AFS možnost pokračovat v poznávání jiných kultur i po skončení hoštění a to díky programu Eva Exchange. Ten nabízí možnost setkání s hostitelskými maminkami z jiné země, příležitost vyměnit si své zkušenosti a zároveň poznat novou zemi a její kulturu. Jaké bylo letošní setkání českých a finských maminek přibližuje článek jedné z účastnic.

Kontakt na hostitelské maminky z Finska jsem sháněla poměrně komplikovaně, ale pomohla náhoda a podařilo se domluvit pět účastnic. Tři z okolí Helsinek a dvě ze severu, z okolí Kokkoly. Nabídly jsme, že je nejdříve pozveme k nám a pak pojedeme my do Finska. Vybraly si termín koncem května 2014. A tak jednoho květnového večera přilétla skupinka sympatických a sportovně vyhlížejících maminek a Eva Exchange mohla začít. Strávily jsme dva dny v Praze a kromě památek navštívily i ZOO a Český rozhlas. Další dny Ještěd a Jizerky, v Poděbradech jsme se prošly po kolonádě, pochutnaly si na výtvorech místních cukrářů a vše prokládaly kulturou. Počasí nám sice zpočátku tolik nepřálo, ale jak říkají seveřané, není špatného počasí, jen nevhodného oblečení, a tak jsme si týden náležitě užily. Dva měsíce poté naše letadlo přistálo v Helsinkách po desáté hodině večerní, což podle světla nebylo vůbec poznat. Následující dva dny nás čekalo objevování hlavního města. Počasí bylo nezvykle horké, celý týden teplota přes 30°C, takže jsme vítaly možnost koupání. Finsko je zemí jezer a v těch je při teplotě vody až  25°C koupání nejbáječnější. Další den vedla naše cesta na sever, asi 250 km od Helsinek, kde má jedna z finských maminek chatu. Kromě koupání v nádherně čisté a teplé vodě, saunování, ježdění na lodičce i surfu, opékání klobásek a pojídání místních palačinek s vynikajícím domácím džemem, jsme zažily i něco neuvěřitelného. Zničehonic se zvedl prudký vítr, který nejdříve naházel všechny naše věci, ležící na břehu, do jezera a nedaleko od nás na hladině vytvořil vír, vynesl vodu do výšky nejméně 2 metrů, a jak rychle se objevil, tak rychle po hladině zmizel. Byly jsme tak překvapené i vyděšené, že nikdo nestihl tento přírodní úkaz ani vyfotit.

Následující den nás čekala turistika v národním parku Siikaneva. Teplota stoupala, a tak bylo deset kilometrů rašeliništi a slatěmi docela náročných. Těšily jsme se na večerní koupání v jezeře.

Poté se naše cesty rozdělily. Dvě maminky jely dále na sever, my ostatní zpátky na jih. My „jižanky“ jsme se přesunuly do městečka Lammi, kde nás čekalo překvapení v podobě tanečního večera. V sobotu byl na programu opět pěší výlet nedaleko Helsinek, v neděli nás čekalo moře a plavba na plachetnici patřící jedné z finských maminek. Přidali se i dva tatínkové. Užívali jsme si pohledu na Helsinky z moře a hlavně plavby mezi mnoha ostrovy, kterými pobřeží oplývá. Do přístavu jsme se vrátily odpočaté, vykoukané a spokojené. A co dělaly naše dvě „seveřanky“? Jejich program byl také pestrý, náležitě si užily jízdu na pramici i na kajaku, návštěvu muzea pomocníků Joulupukki, což je ekvivalent našeho Ježíška, jízdu na koni, procházku městem.

Poslední den odpoledne nás čekal let na Prahu. Ráno jsme začaly v místním nákupním centru, abychom si po chvíli potvrdily, že se příliš neliší od těch našich. Poté jsme jely na prohlídku firmy, kde jedna z maminek pracuje. U ní byl nachystaný rozlučkový oběd. Jako vždy jsme si náramně pochutnaly. Díky bohatým hostinám u našich hostitelských maminek jsme poznaly neuvěřitelné množství různých úprav ryb, zeleniny a ochutnaly výtečné slané i sladké dobroty.  Většinu obědů jsme si užily při bohatém pikniku. Na závěr posledního oběda dorazil sám Joulupukki a po zazpívání české koledy nám rozdal dárky. Pak už nezbylo, než se rozloučit a zamířit na letiště. Vrátily jsme se plné dojmů ze země sladkého chleba a slaných bonbonů, tisíce ostrovů v moři a jezer na pevnině a lesů plných hub, borůvek a jiných „berries“.

Tak zase někdy příště a Evám zdar.

Dana Sochorová, bývalá hostitelská maminka, Dobrovolnická skupina Praha