Hostitelský program AFS. Co rodině dá a vezme? AFS Mezikulturní programy o.s. hostí ročně v celé České republice desítky zahraničních středoškoláků, kteří bydlí v hostitelských rodinách a chodí na české střední školy. Jednou z mnoha hostitelských rodin, které pravidelně otevírají svůj domov studentům z celého světa, jsou Kousalovi z Jičína. Přečtěte si bilanci Jany Kousalové, která uvažuje nad tím, co je na hoštění tak atraktivní, že tuto zkušenost vyhledává každoročně vedle desítek rodin v ČR několik tisíc rodin po celém světě.

Každým rokem hostí na 13 000 rodin po celém světě zahraničního studenta – účastníka některého z programů AFS. Výjimkou není ani Česká republika, kde tráví školní rok či pololetí v hostitelských rodinách a na středních školách několik desítek studentů z celého světa. Jejich počet neustále roste. Co vede rodinu k rozhodnutí poskytnout domov studentovi AFS, často dokonce opakovaně? Naše rodina je jednou z nich, v letošním roce poskytujeme domov už pátému studentovi a na výše uvedenou otázku je pořád těžké odpovědět.

Nabízejících se odpovědí je hodně. Nejenže díky hoštění obohatíte svůj každodenní život tím, že se o něj podělíte s mladým člověkem z jiné země a kultury, ale poznáte tak i cizí zemi, aniž byste do ní museli cestovat. Současně poznáte vy i vaše děti jiné zvyky a cizí jazyk. Máte i možnost představit Českou republiku a její kulturu mladému člověku, který má zájem mnoho se dozvědět. Díky hostitelskému programu pomůžete studentovi dospět v samostatného a uvědomělého dospělého člověka. A snad to nejcennější – se svým hoštěným studentem a často i jeho rodinou můžete navázat dlouholeté přátelství a získat tak i nového člena rodiny.Volná postel „výměnou“ za výlety a nové kulinářské objevy. Tohle všechno je opravdu možné, ale ten nejdůležitější důvod, proč se stát hostitelskou rodinou, je asi ten, že jste lidé otevření a zvídaví, nespokojení se stereotypem, a tak pro větší „vzrůšo“ si vezmete domů tu Brazilku, tu Španěla, pak Němce, Thajku nebo Chilana. Zbytek rodiny se vám vždycky nějak podaří přesvědčit, když se zasněným pohledem vyprávíte o karnevalu v Riu, který se s Brazilkou zdá být na dosah. Nebo že už je na čase přestat vydávat peníze za drahé jazykové kurzy, všichni se naučíme španělsky s Chilanem. Nenaučíte. Chilan se naopak naučí za tři měsíce česky tak, že už nepotřebujete ani angličtinu, kterou beztak jak vy, tak on moc nevládnete. Ale jsou tu jiné nesporné výhody. Když se Španěla (Němce,…) zeptáte, jestli chce v neděli po obědě na výlet, radostně povyskočí a oproti otráveným obličejům vašich vlastních dětí si jde zabalit batůžek.

Občas se taky přihodí, že studenti rádi vaří, a taková thajská polévka nebo omeleta á la Chile jsou milým zpestřením jídelníčku, nehledě na to, že v ušetřeném čase si můžete třeba přečíst kus knihy. Na druhé straně si musíte ujasnit, že studenta přijímáte se vším všudy, jako člena rodiny, avšak se zcela jiným kulturním zázemím – nebude chovat jako vaše vlastní děti, budete se muset obrnit trpělivostí pro vysvětlování, proč tohle se u nás dělá jinak než u nich, pak taky asertivitou, když studentovi odmítáte poskytnout víc jak dvě hodiny vlastního počítače denně. Ale odměnou vám může být to, že sedíte u jednoho stolu se „svým“ novým synem či dcerou, čtete každý jeden díl českých novin a vzájemně se trumfujete v tom, co všechno v tom plátku píšou.

A k tomu všemu nepotřebujete skoro nic. Stačí volná postel, otevřené srdce, trocha tolerance a ochota pochopit, nebo alespoň vyslechnout odlišné zvyky a názory.

Jana Kousalová, Jičín